Když se chcete cítit víc v Brně než v Brně, musíte si zajít do Divadelní restaurace. Je to sice v Praze, ale ten zážitek za to stojí. 

Divadelní se tenhle čtyřkovej pajzl jmenuje proto, že je nalepenej na Švandovo divadlo. Ale nemusíte se bát. Nikdo tady nepořádá výstavy schválně špatně kolorovaných fotografií ani sem nechodí zoufalý pětatřicetiletý herečky který se každý představení musí vysvlíct do naha, aby přilákaly konzumenty vysoké kultury.

Prkenný vstupní dveře s logem Starobrna vyvolávají v našich duších pocit tepla a bezpečí zprvu ohrožený obřím nápisem “Hamlet” na vedlejším baráku. V momentu, kdy před náma vzali za kliku dva betonáři, osmělujeme se dovnitř i my.

“Kurva mám odpolední únavu,” hlásí hned u vstupu čtyřicetiletej alkáč a my víme, že tady se dá fungovat.

I když není potřeba, pouštíme se ze setrvačnosti do předpřipravené intelektuální debaty. Nejdelší monolog má náš fotograf Miroslav Brno:

“Všechno, co vím o mohamedovi, mám z dickense nebo možná jinýho ufologa. Mohamed vlastně získal slávu přes noc, když přejel tisíc kiláků na motorce do jeruzaléma. Od tý doby se tam nějaký dvě party kvůli tomu perou. Jeho to tam ale sralo, došly mu holky a prachy a tak odletěl raketou na jinou planetu.”

Je to tady úplně jak na Křenové. Poctiví flákači sem chodí na pivo a panáky a dělňové na pivo a svíčkovou. Non-stop běžící telka má dokonce vlastní celodřevěný oltář, kolem nějž se sdružuje kongregace štamgastů.

“Představ si, že Milan chtěl tisícovku za to vokno,” vypráví jeden z nich, zatímco s ostatními hypnoticky sleduje přenos ženského golfového turnaje z Hong Kongu.

“Nefoťte mě, já nechcu být v blesku!” pouští se do nás docela vostře naproti sedící popelář a tak radši dojídáme hovadsky přesolenou polívku a jdeme na bus do Brna.