V Kuřimi je prý hospoda, kde mají dvanáctku za dvanáct korun. Dá se tady sbalit pětapadesátiletá uklízečka hned po ránu a to i v pracovní dny, navíc tady byl první tobogán na Jižní Moravě. Na výstavě o historii tohoto města je k vidění telefon, kamera z osmdesátých let i dřevěné hrábě zapůjčené penzistou panem Lupenkou.

Fakt, že pivo je duchovní nápoj, si tady uvědomují víc než jinde. Kuřimští neváhají umístit hospodu hned vedle křesťanského centra. I když do míst nabízejících věčnou spásu se nikdo moc nehrne, hospoda nabízející spásu krátkodobou upadající pobožnosti snad pomůže.

Osmdesátkový výčep evokuje představu ztraceného Ráje našich otců stejně jako celá Kuřim.

I trafika naproti hospodě nenabízí pouze nudný nákup cigaret a otupujících novin. Kombinace trafiky s knihkupectvím zajišťuje i zde duchovnější rozměr. Pro povrchnější jedince je knihkupectví/trafika doplněno o solárium. Když už Kuřimák nečtě tak aspoň dobře vypadá.

Oduševnělost, kterou nabízí jinde povrchní podniky, je zřejmě důvodem, proč jsou Kuřimáci již v podvečer ožralí jako Adamováci během dvou dnů volna. Navíc zde díky míře opilosti a obecné zdegenerovanosti narážíme na klasický problém českého maloměsta: nedá se přesně určit, kdo je mentálně postižený a kdo je prostě jenom tak strašně tupej.