Kromě hospody na Hlaváku je nádraží v Králově poli jediný, který se může chlubit klenotem mezi hospodama – opravdovou nádražkou. Vchod „Na Roli“ je až z vestibulu, přímo z venku je hospoda nedostupná. Nutnost projít dvoje dveře zvyšuje pocit možnosti skrýt se před okolním světem metodou pivo za pivem. Ani nedávná rekonstrukce interiéru a přechod z klasické telky na plazmu zakouřenou atmosféru této zašívány nenarušila.

Odpověď na otázku na rozdíl mezi normální a nádražní hospodou je z pohledu obsluhy stručná. „Žádnej rozdíl není“, říká mohutnej pingl konající službu. „Akorát tady si dají dvě piva a jdou“ dodává po čase a nalívá sedm „trpajzlíků“ rumu pro štamgastský stůl. „A je tady míň peněz“ přisazuje si a pokukuje na usmívajícího se provozáka.

Milovník historie v malém najde na krpolském nádraží stopy různých etap, trendů a vln. Okýnka, cedule, rožek s telefonem a pavučinou, legální graffiti, samotný nápis nádraží – každá jednotlivost odkazuje dobově tak trošku jinam. Boční městské nádraží není rekonstrukcemi, reformami značek ČD a gastro-trendy válcováno tak masivně jako nádraží hlavní a vytváří se tak zajímavá mozaika.

I tady lze najít skromnou alkáčskou komunitu čítající dva muže popíjející lahváče před budovou nádraží. Ti se během našeho pobytu přesunuli do nádražní hospody, kde si v rychlém sledu poručili pivo, turka a rum. Oproti svým protějškům z hlaváku nepostrádají nonšalanci, nadhled a klid.

Partě místních štamgastů dominuje kudrnatý Řek, který od nás za focení chce vybírat peníze. Hovory se – snad díky jižanské nátuře – točí okolo radosti ze života a potřeby si užívat dokud to jde. Což při pohledu na partičku zdeptaných dědků cucajících pivo působí minimálně kontrastně. Ženský element zastupuje akorát kresbička nad nápisem DÁMY na dveřích záchodu.

Zajímavou součástí hospody je prostorná, ale zcela nevyužitá nekuřácká část vzadu. Sociální odpovědnost firem se dá najít i zde, provozní mi vysvětlil, že v nádražce nekuřácký prostor být musí, protože vlakem často cestují rodiny s malými dětmi. Když se ptáme, jak často k tomu dochází, jenom krčí rameny.