Nemůžete už ani cítit belgické pralinky nebo sushi? Unavují vás každodenní návštěvy francouzských pekařství a roztomilých obchůdků s biozeleninou? Nejvyšší čas vzít si svůj košík v koloniálu prošlými potravinami. Možná se kolem vás u chladícího boxu prosouká i sám Marek Vašut.

Odvrácenou stranou současného kultu food blogů je život v neustálém napětí, zda se nám podaří udržet krok s dobou. Momentálně je samozřejmě na špici lamentování nad nedostatkem podniků, kde si v osm ráno za pár stovek můžeme dopřát ten nejlahodnější hemenex. Určitě to tak ale nebude věčně. Proto Prigl svým čtenářům servíruje jeden střízlivý tip na nenápadný krámek se specifickým sortimentem potravin. Ačkoliv již delší dobu se zaujetím procházíme kolem ruské restaurace Samovar, jejíž vývěsní štít kolemjdoucí svádí nabídkou hned dvaceti druhů ruské vodky, první zastavení jsme udělali jinde.

Pokud hosté ubytovaní v hotelu Slovan nestihnou snídani, zas tak moc se toho nestane. Stačí ujít těch pár kroků do vedlejšího domu. Právě zde totiž sídlí prodejna prošlých potravin, která se za dobu svého fungování stihla stát legendou. Nepochybně k tomu přispěla i skutečnost, že ve frontě u pokladny byl s plným košíkem několikrát viděn i Marek Vašut. Jeho jménem pak také pravidelní návštěvníci provozovnu překřtili.

Lidé z celého Brna sem jezdí kvůli výhodné krmi: trvanlivé, instatní, ale i chlazené. Zkušenost každého jednoho nákupu je zde zároveň nevšedním kulturním zážitkem. V úzkých uličkách z kartonových krabic totiž často potkáte neuvěřitelné existence, a navíc můžete jediným pohledem rovnou poznat i jejich chutě.

Ne každý však “K Vašutovi” přichází s čistými úmysly. Skladník z Ukrajiny tady celé dny pečlivě rovná zboží, a odměnou mu mají být návštěvy zákazníků z Nemanic, kteří přišli nakoupit za pět prstů? Proto dnes vedle pokladny najdete zed’ hanby, kde bude viset xerokopie OP každého přistiženého nepoctivce! Ceny jsou v krámě nicméně natolik nízké, že mnozí z nich sem podle slov pokladní i po zadržení dochází obstarat nákupy skoro každý den. Byt’ tentokrát už s taškou a penězi.

Složení nakupujících – hojné zastoupení mají nejrůznější nefachčenka, heráčníci a notorici – je mnohdy výbušnou směsí. „Zasraní důchodci!“ hřměl na celé kolo mladý narkoman, když v honbě za sáčky podezřele levných italských těstovin uvízl v obležení pěti šesti důchodců, kteří se dokázali stísnit snad na dvou metrech čtverečních. V chumlu hned kdosi pohotově kontroval výhružkou, že mladíkovi dá facku.

Stejně tak se ale tady můžete stát i svědky hřejivých chvil prostého lidského štěstí. Partička pouličních punkáčů má na první pohled za sebou těžkou noc, žaludek jako na vodě, a určitě také příšerného sušáka. Jak jinak popsat momenty vděčnosti, kdy jejich zakalené zraky zjistí, že kartony sodovek před obchodem jsou k rozebrání úplně zadarmo?

V úzkých uličkách přeplněných vším možným svinstvem, které v další prodejně neúspěšně hledá svého kupce, je to často doslova tělo na tělo. Občas pohledem poradíte mladé mamince v sepraných teplácích, jindy vás svojí pivní cejchou ke zdi přirazí postarší rybář. Kdo by se však cítil dotčen, když teď má jedinou starost. Pořídit rok projetou pětilitrovku kysaného zelí za pár šupů, nebo raději dvoukilový kyblík tuňáka?

foto: Vendys