Hlavní města vždy vzbuzují naději na lepší život. Chtěl jsem si popovídat s lidmi, kteří tuhle naivní fázi už mají za sebou a podívat do míst, kde se sdružují – bistro, hospa a herna hned u východu z pražskýho Florence. Netušil jsem, jak bude těžký někoho přimět k rozhovoru.

Nejdřív to chci zkusit na sympatickýho cigána, co ode mě žebrá cigáro. „Odkud seš?“ ptá se asertivně. Říkám, že z Černých polí. „Jó, frajer z Brna, já su z Cejlu“ a dává mi do kapsy voňavku: „Dovez to babě a kup si ode mě hodinky. Za pět set, tak za tři sta tak, za dvě, nebo aspoň kilečko na živobytí, nemáš?“ Vracím voňavku a rozhovoru se nedomáhám.

Pak to zkouším na vousatýho, smradlavýho žebráka, jehož pozornost upoutávám cigaretou a desetikačkou. Ještě víc ho zaujme, když mu nabídnu pivo a snídani v Bistru Florenc. Jenže ve chvíli, kdy se dozví, že po něm chci rozhovor, odchází s dotčeným výrazem. Asi má dost hipíků z neziskovek. Tak si na tu snídani zajdu sám:

Bistro Florenc

Deset deka Lahůdkového salátu se třemi přerostlými tukovými rohlíky za dvacku. To je zásadní trumf oproti mekáči pod mostem, kde za stejnou cenu dostanete miniaturní hambáček. V Bistru Florenc si můžete koupit do autobusu láhev Cinzana, pokud vás přijali do kanceláře s PC a angličtinou, nebo panáka tvrdýho, když vám dojde email začínající slovy: „Děkujeme za zaslání životopisu, ale…“

Šťastlivec, který má své jisté u Pražských služeb, tu sebevědomě práskne o pult stravenkou a dopřeje si jatýrka s rýží za pětašede. Nabídka zahrnující i ledňáky a cukrovinky je stejně pestrá jako návštěvníci. Zatímco jinde naráží tupý pohled strávníků do zdi, v Bistru Florenc nachází uplatnění ve dvou hologafických obrazech.

Grill Panda

Být štamgast v téhle hospodě znamená, že tu chlastáte před každou cestou zpátky do Košic. Je tu jen jeden mat, takže peněženka nabitá třemi měsíci lopotné dřiny nemá šanci dvě hodiny před odjezdem splasknout.

Euforie odjezdů se v Pandě střídá s ryzí depresí příjezdů. Návrat z tepla domova do šitu ubytoven a stavebních prací ve velkoměstě si žádá aklimatizaci v podobě několika kořalek.

Můžete být sebevyděšenější vidlák z Brna, ale v Pandě na vás dýchne kouzlo domova. Od Břeclavi, přes Moravský Krumlov po Aš tlačí v nonstopech pivo do kriglů vzduch nasáklý potem, zatuchlinou a cigárama. Bez ohledu na pivovar si tak dáváte pivo značky Nonstop, v Brně jako v Praze.

Herna-Bar Campanula

I když je jenom padesát metrů od nástupiště, šokuje mě při vstupu, jak je ten pajzl normální. „Tady bych chtěl strávit zbytek života,“ říkám si, dokud neochutnám kafe. Čtveřice násilnicky se tvářících, ale způsobně sedících nácků si v půl deváté ráno objednává třetí rundu Zelené k pivu.

Drobounký mužíček v motorkářské bundě si dává vodku a vilně pokukuje po čtyřicítce, která vypadá jako Kenova tchyně. Navzdory nepokryté vilnosti živené ranním panákem si uržuje zdvořilý odstup, až do momentu, kdy se dáma ocitne v nesnázích: „Klíč od hajzlu máš támhle!“ V očích má napsáno, že se nevidí naposled a že s podobnými debatami má dlouholeté zkušenosti.

Nakonec mám dílčí úspěch. Kluk z Mladé Boleslavi mého věku se za dvě špinky a kafe v kelímku nechává ukecat na krátký rozhovor před čekárnou. Do hospody jít nechce.

PRIGL: Jak ses sem dostal?
Dom se vrátit nemůžu, protože nechci žebrat u fotra a matka se ségrou bydlí v azyláku.

Co jsi dělal předtím?
Měl jsem v Praze bydlení, dělal jsem na stavbě, vyhodili mě, nedali mě prachy za dva týdny, který jsem fakt odmakal. Tak jsem propil co jsem měl a jel do Boleslavi. Tam to ale nešlo, tak jsem se vrátil sem.

Říkáš většinou že potřebuješ na autobus nebo na jídlo?
Většinou na jídlo.