Jestli je v Brně Hospoda na mítince, tak je to tady a ne marketingově tlačná sračka v Semilassu. Podle vývěsního štítu ji nenajdete, žádnej totiž nemá.

Vrchní v tomto podniku je natolik obezřetný, že vám při první návštěvě ani nenalije pivo. Za nás se musel přimluvit kamarád z Ruska, který tady má už vybudovaný postavení. Dědek za pípou přezdívaný Dědek v každým hostu vidí potenciálního agenta živnosťáku, takže naše terenní práce nebyla nejjednodušší.

Starý pán si svou nerudnost a skepsi k mládí i internetu může dovolit, pár metrů putyky a rozlehlá zahrádka mu vytváří dostatečné zázemí. „Internet je pro blbce, já to nenávidím,“ svěřuje se nám při čepování půllitru a ani se nesnaží zakrývat, jak moc ho sereme.

Kvůli prašnýmu hřišti Moravské Slavie zarůstajícímu ze všech stran, vlněnýmu plechu nad zahrádkou a hajzlu v podobě dvou pisoárů přimontovaných ke stromu by vám mohla obsluha třeba srát na hlavu a stejně do sebe budete soukat jedno sotva pitelný pivo za druhým. Takhle bude vypadat chození na škopek po všema očekávaný apokalypse: neplodný a starý lidstvo vysedávající v rozpadlým areálu obklopenýho škvárou.

Partičky mladých to na zahrádce tlačí ve tvrdým, starci vevnitř jedou pivo a TV soutěže. „Ta je tupá“ hlasí jeden štamgast o soutěžící v Taxíku, která neví, jak se jmenuje JRův statek v Dallasu. Směje se i přesto, že to sám taky neví.

„Nejlepší hospoda borci, sem čekal, kdy se tady objevíte,“ nacházíme po setmění v panákující mládeži naše příznivce. „Napiš tam, že tady U Dědka nestojíme o publicitu,“ diktuje třicetiletý postpunker. Jeho přání plníme. „Do Dagbaru chodí zasraní snoby, to tam taky dej,“ říká ještě a má recht.