„Já nemůžu za to, že všechno na světě je tak zmrdaný,“ reaguje osamělý alkoholik v bystrcké nálevně na rozhovor s kapitánem Sigmy Olomouc po remíze 0:0 s Teplicemi. Pingl u automatu si ho nevšimá.

V Brně jsou špatný čtvrti i dobrý čtvrti…

V těch špatných se moudrost osazenstva hnusných putyk, zakouřených hospod a nevkusmých sportbarů vynořuje náhle při přímých přenosech nejen Komety Brno. Dobrý čtvrti mají dobrý hospody, kde se kromě chlastání piva i jí. Tvrdýho chlastu se tam vypije míň, protože těm, kteří se živí předstíráním myšlení, nesmí v práci smrdět z huby. V dobrých čtvrtích jsou taky stylový podniky, kde se o kultuře dozvíte přesně to, co jste nepotřebovali vědět, a taky tam jsou salóny krásy a spoustu dalších služeb, kde se dá v případě potřeby rychle utratit dost peněz.

Na ulici Bayerova je kino Art, divadelní studio Marta a nabídka nedělních menu v restaurantu u Seminárů a taky kosmetickej salon a drahý byty. I v týdle lokaci ale žijou lidi, kteří mají odlišný představy a rozpočty na hledání podvečerního a večerního kousku štěstí.

Hospoda „Písky“

Slevy, který nabízí Lídl ne vždycky splní svůj účel a dostanou zákazníka až do bezpečí prodejny. Potenciální nakupující na Bayerce můžou dát přednost před plněním vozíku kratšímu nebo delšímu spočinutí ve vedlejší putyce. V létě je zastřešená zahrádka neodolatelná díky výhledu na silnici a diskontní prodejnu, navíc chudší chudina může u lahváče debatovat přes dřevěné zábradlí s bohatší chudinou, která vysedává u čepovaných piv na zahrádce.

Svý příznicvce má i zasmrádlý vnitřek kvelbu. Štamgatsi u baru i sám barman vehementně popírají jakoukoli souvislost polohy hospody a obchodu. Když se ptám, jestli se tady opije někdo, kdo šel na nákupy, dívají se na mě jak na sociálního pracovníka z protialkoholní. Taška s logem nejúspěšnějšího českého maloprodejce však několik pivařů usvědčuje.

Téma výhodnosti nákupu neopouští popíjející manželský pár s malým dítětem ani u piva. „Když nedojíš v hospodě oběd, to je, jak když se pobliješ po panáku,“ rozvádí žena největší faily uplynulého víkendu. „Chlast se rozpustí v krvi. Takže v klidu,“ uklidňuje manželku manžel. „Navíc jídlo si můžeš nechat zabalit,“ vyřeší i druhý problém a mocně se napije. Jejich ani ne tříleté dítě mezitím spokojeně a mlčky listuje ve slevovém letáku Lídl. Mladší generace se učí přežít od útlýho dětství.

Basket Bar

„Hraju basket, musíme tam zajít,“ blouznil vždycky kamarád, který hází na koš dvakrát ročně na dovolené. Každá hospoda v Brně si nakonec zaslouží, aby tam člověk strávil jedno odpoledne. I Basket bar.

Konverzaci padesátníků u štamgastského stolu ovládá světácký asi sedmdesátiletý taxikář, který šíří osvětu: „Teplouši jsou dobří zákazníci,“ vyvrací předsudky v této oblasti. „Ale chce jich vlézt do auta třeba pět, a já jim řikám, nene, nejvýš čtyři. A jeden musí pěšky. Pak s nima jedeš a voni mluví po teploušksku, ale maj nás rádi – pořádný kluky,“ rozhazuje rukama žoviální semdesátník.

„Jasně že občas řídím opilej,“ směje se při odchodu taxikář. Zbylo po něm u stolu jenom ticho. „Do piče,“ spontánně pronese jeden z mužů u stolu při čekání na další konverzaci.

Vinárna naproti Artu

Tohle je připomínka, že vinárna nemusí znamenat jenom snobský prostředí, ale taky místo, kde prochlastáte pracovní i důchodový léta pěkně za levno. Tady mají na paměti, že víno není jen pití snobů, ale i cesta k levnější a větší opilosti než z piva. Víno znamená zábavu a družnost, místním alkáčům v důchodovým věku zůstala už jenom družnost. A konverzaci stáčej na politiku rychleji než jinde.

„Já jsem komunista, ale vy mladí byste neměli bejt komunisti,“ zahajuje s námi konverzaci muž s knihou, zatímco se bavíme, od koho si pučíme prachy na chlast.

„My akorát potřebujem prachy na večer,“ objasňujem, že naše aktuální touhy jsou od ideálů komunistický rovnosti na hony vzdálený.

„Za komunistů měl prachy každej,“ dědek vypadá se sebou hrozně spokojenej.

„No jo no, ale teď je teď.“

„Já mám prachy i v kapitalismu, mám velkej důchod, učil sem na fildě, kamarád mi zrovna poslal knížku, podívejte se. Dám vám svou vizitku.“

Naše konverzace o tom, kde si pučit je stoplá a tak si prohlížíme divnou archeologickou publikaci.

„Nedali byste mi na víno? Aspoň dvacku. Za to že sem vám ukázal tu knížku,“ dokazuje dědek když odcházíme, že filďáci to s prachama neuměj bez ohledu na režim.