Každý cool místo má v Brně svou santusáckou odpověď. Do svých útrob necool místa pohlcují ty, kteří neholdují architektonicky vyváženýmu prostředí provoněnýmu praženými zrnky kávy. Řeč je tentokrát o Hostimilu, ktery se nachází kus za kavárnou Steiner a psychedelický zážitek slibuje i pokud nemáte zrovna prachy na LSD.

Čas od času se stane, že si potřebujete jít někam sednout s člověkem, kterej na větu: „Poď na pivo.“ odpoví:  „Radši bych do čajovny“. Nezradit svou příslušnost k pivařské komunitě a zároveň se neztrapnit ústrupkamma v podobě nekuřácké hospody, je svízelná situace na jejímž konci je jediné důstojné řešení – Hostimil.

Tato čajovna je hrdým střetem kultur, kde si na svý přijdou tři ze čtyř kvadrantů Bourdieho diagramu ekonomickýho a kulturního kapitálu. Prostor pro vybití dostávají lidé s nízkými příjmy i vzděláním, kteří si chtějí intelektuálně povyrazit, leč brněnská kavárna tématům jako „Dvě podoby buddhismu v Tarotu“ pořád příliš nepřeje a hospody jsou k duchovnu tradičně netolerantní.

Účelu napovídá už vybavení téhle knajpo-čajovny. Od DIY polštářků přes vysloužilej stavební materiál až ke kouskům tak moc devadesátkovým, že si myslíte, že je ukradli při natáčení Života na zámku. Na jedný straně se choulí lidi zabalení do dek v temných boxech a v druhé části lampy osvětlují klasický hospodský stoly s popelníkama.

Nechybí ani  juke-box, z něhož se valí pecky všech stylů a žánrů: Vypsaná Fixa, melodie z pražských muzikálů, old school hip hop, neopunk. Na svý si přijdou i milovníci XIII. Století, kteří ještě neumřeli.

Všechno je to tady tak trochu nezkolaudovaný, ze zdi čumí dráty od elektriky, topí se kamnama. Když je zima tuhá, tak pořádně. Není neobvyklý, že z kamen šlehají plameny i metr nad plotnu.

Za vděk tímto prostorem vezme i korporátní mrdka, která si ve vytahaným svetru užívá uvolnění od firemního dreskódu. Nabídka alkoholu vedle čaje jí umožní necítit se jako alkoholička, když s červenými tvářičkami po svařácích nadává.

Zato záchody by mohly Hostimilu závidět i luxusní restaurace. Bílý jsou tak, že by se líbily i Landovi. A navíc obsahují i sprchovej kout. „Ste neviděli v hospodě sprchovej kout?“ ptá se zestárlý ale stále nonkonformní ožralý vzdělanec trávíví na záchodě značnou část svého zdejšího pobytu.

Hostimil je prostě dokonalá zašívárna. Čaje ani pivo nejsou drahý a sedačky jsou hluboký jako tarotová královna. Stačí jen trochu přivřít oko a člověk nemusí jezdit za zážitkama na dálnej východ.

Prostý návštěvník se cítí jak turista, kterýmu se dvě tváře cizinců slívají v jednu. Jejich nehty jsou špinavý od vyndávání uhlíků na vodní dýmku přímo z kamen a k jídlu vám udělají klasiku „co-dům-dal“, protože nabídka z lístku je jen orientační.

Obsluha sestává ze dvou usměvavých mužů středního věku, ale věčně mladýho ducha, kteří oba nosí na krku egyptský mince a kolem ramen šlauchy od vodních dýmek. Na jejich exotické tváři často spočine oko buddhistických kartářek, kterým karty staršího přítele ze vzdálené země slibují už několikátý měsíc. „Hele, jestli ten chlap má bejt tady ten Omar, tak na ty karty seru,“demonstruje odstup od tarotu jedna ze dvou dívek popíjející vietnamský čaj.