„Nonstop, Občerstvení, Bistro, Restaurant, Klub.“ Všechny podniky, který se neobtěžovaly s tím, aby si vymyslely jméno v sobě skrývají kus věčný pravdy, slibují vždy nevšední zážitky. V Clubu „H“ na Metodějové se setkávají uklízečky, vysloužilý trafikantky a několik submisivních alkoholiků. Konverzace je obvykle natolik abstraktní a zahrnuje tolik témat, že pro outsidera není možný se v ní zorientovat.

„Třeba si tam najdeš holku, jo, na té škole, i když seš trochu starší, třeba tě aj bude milovat a možná tu školu aj doděláš, jo. Pak se třeba vezmete, najdeš si práci a budete mít aj děti, jo. Ale pak je stejně všechno v prdeli.“ Takto se školí v Clubu. Tentokrát to schytal student VUT s drobným knírkem a vizáží katolickýho fanatika.

Do Clubu je těžký se dostat. Zvenku to vypadá, že zkrachoval už před deseti lety a otvírací dobu zná jen několik vyvolených. Obsluha ani hosti o další společnost nestojí a prakticky nikdy to nevypadá (venku ani vevnitř), že by bylo otevřeno.

Na kompletně zkérovanejch záchodech je možný se dočíst, že „Naše duše jsou sirotci jejichž matky zemřely při porodu“ i že „Chcaní bez prdu/je jak/láska bez mrdu.“ Strop hajzlíků je pak prostorem pro fixou napsaný reklamy na místní živnostníky.

„Hovno, pičo“ není jediný, co můžete zaslechnout. Protivná servírka z protější hospody (kde prodávají cigarety), neochotná slevit pár chybějících korun je „taková fena, že to svatej nežral.“ Takto nějak měl původně vypadat článek o Clubu. Jenže při naší poslední návštěvě bavil společnost francouzsky hovořící Švýcar.

Nikdo mu nerozuměl, ale hlad po zkušenostech z cizozemska tu byl. Ujali jsme se s fotografem role překladatelů, dostali pozvání do francouzského kantonu na letní chatu s bazénem o rozměrech 6×15 metrů a možnost přivydělat si v září na brigádě při sběru vína. Dcera vrchní mi navíc nabídla půlúvazek v Motorole za 110 korun na hodinu. Švýcar se neváhal rozdělit o historky z Brna, kde mu ukradli peněženku a BMW, a moje gymnaziální francouzština byla po letech na světě. Práci jsem nevzal.