Některé stánky zaměřené na venkovní prodej nezavírají ani v zimě. Ať už je to láskou majitele nebo štamgastů. Zlatý potok dokáže překonat všechny překážky a má otevřeno celoročně. A to i přesto, že prostor je miniaturní, návštěvnost minimální a výdělek těžko pokryje náklady na vytopení této nenápadné boudy. Na konečné několika autobusů u velké Billy na Lesné se dá díky obětavosti majitele deprese zahánět (i získávat) celoročně.

Klientelu tvoří buď důchodci nebo zaměstnanci nedaleké Billy. Na politiku si sem chodí zanadávat zejména členové tamní ochranky. Oslovil jsem jednoho z nich, tajemný muž odmítl sdělit jméno, o rozhovoru nechtěl ani slyšet. Přesto dokázal, že své profesi rozumí. Má dokonale zmapovanou čórkařskou komunitu snad z celé Lesné a trochu se vyzná i v zákonech. Majitel stánku je do celé věci podrobně zasvěcen, i když jeho benevolence k drobné kriminalitě otevírá otázku, odkud bere do svého stánku vodku.

Útulno je na Zlatém potoce jen díky ještě většímu marasmu venku, ale o to víc je v malém prostoru zakouřeno. Muž z ochranky se (pod zárukou anonymity) přecejen nakonec rozpovídá. „Dneska vzal ten zrzavej feťák dvakrát flašku absolutky a včera to samý. Vždycky sem ho chytil, ale chápeš to?“ obrací se muž z ochranky na barmana: „My mu tam nemůžem zakázat vstup dokud fakt něco drahýho nečapne.“ I když reakce posluchačů jsou víceméně bez emocí, tajemný muž z ochranky se rozohňuje čím dál víc: „Takhle je to jak u blbejch, on si tam de pro snídani, pak pro svačinu, já ho můžu chytit klidně pětkrát denně a nic. Jemu je to uplně jedno.“

Barman svým klidem mírní emoce tajemného muže. „No to víš, to není žádnej zločin, ukrást láhev vodky.“ Muže z ochranky to ale příliš neuklidňuje a žáhu si chladí vyprávěním, jak zajistil rodině místních socek zákaz vstupu do Billy. Nakonec dojde i na debatu o zákonech. „Všechno bych to pozavíral, do jednoho, to není možný takovej bordel. Znám feťáky, co žijou jenom z čórek, co udělaj tady na Lesný. Sekat ruce nebo zavřít.“ Po této úvaze se na delší dobu filosoficky odmlčí.

Fakt, že Zlatý potok má svoje kouzlo, dokládá po celou dobu klidně sedící důchodce s úsměvem sledující rozvášněného tajemného muže. Po dvou pivech se zvedne a nasadí čepici. „Jirko, zdar“ loučí se s barmanem. „Zase zítra pane Václav,“ odvětí mu barman a s vidinou vyšších tržeb se začne vyptávat, který z kolegů tajemného muže z ochranky se dnes zastaví na jedno.