Až napadne a znovu roztaje sníh, dost možná tady místo rozvalin zahrádkářských chatek najdete jenom bagry. Ještě tuhle zimu ale zapomenutej kout v pupku Brna poslouží místním bezďákům k přežití.

O tom, že třídní mír není utopie, svědčí žoviální přístup zahrádkářů ze spořádané sousední oblasti. „Rozkradení a ničení“ pozemků pod něma je rajcuje stejně málo jako nebezpečí, že na nich bude za pár let stát další bytovo-kancelářskej komplex.

„Tak co s tím, náš majetek to není, že jo.“ Tenhle užitečnej stav mysli bude nejspíš způsobenej výparama z pivovaru, kterej stojí co by kamenem dohodil od království záhrádkářů i bezďáků.

Vyšlapáváme si valem odpadků a dochází nám urbanistickej záměr: odradit všechny kolemjdoucí, kteří by tady chtěli prozkoumávat estetiku lumpenproletariátu.

Snaha místních schovat se před zbytkem světa prakticky v centru města je až dojemná. Mladej borec nám za startku nesouvisle sdělil svůj příběh ve dvou větách:

Prigl: Jak dlouho tady jste?
Mladík: My tady budem ještě dlouho.
A až vás policajti vyženou?
My jsme přišli včera.

Vedle hoří oheň založenej kusama plastů, který náš respondent nejspíš našel při vyklízení svýho budoucího domku.

Snaha kultivace je tady často patrná. Původní kreace amatérských zahradních architektů tady splývají s kolážema toho, co spotřební společnost shledala zbytečným.

A nejen kultivace prostředí – celou cestu nás doprovází chuchvalce vousů/vlasů a starý žiletky, až dojdeme k chatce s holičským umyvadlem. Odtam na nás výhrůžně zařve chlap s čerstvou pleškou a všechno je jasný. Pakujem se odsud.

Bývá zvykem v hotelech a dražších bytovkách vystavit si na chodbě fotky místa, jak se měnilo průběhem dějin. Vzhledem k tomu, že tady nebylo nic než bahno za klášterem, nabízíme budoucímu skvostu moderní architektury zdarma fotky Miroslava Brno.