Kus za Zvonařkou na odlehlém náměstíčku, mezi domy, který by se měly jednou – možná – zbourat, se nachází místo poklidného pivního spočinutí – U Pepína. Tahle hospoda má tah na branku v putykama rozmazleným Brně nevídaný. Štamgasti jsou schopní změnit stav„uplně prázdno jenom pingl“ na stav „uplně plno krom místa u televize pro pingla“ během necelých dvaceti minut.

Péče o zákazníka je tu dokonalá. Obsluhující pán se nevtírá, nemluví a pivo nosí na čas. Před vykecáváním s hosty dává přednost televizi. Telku má ještě „starou, dobrou“ velkou i dozadu. Když se z tohoto raduju a říkám panu pinglovi, že takový televize už jsou dneska v hospodách vzácný, odpovídá stručně: „Plazmu nemam.“

Málokdy v hospodě tohoto typu narazíte na štamgasta se speciální přezdívkou pro média. Tady ho mají. (Jeho mediální jméno zní na zapamatování moc maďarsky, a proto se ho nedozvíte). Překvapivou čistotu lokálu kontrastující se špínou okolních ulic a domů vysvětluje mediální štamgast: „Lidi chcou mít aspoň hospodu čistou, když je všude kolem takovej bordel.“ Recept na bílý zdi v takto zakouřený místnosti si obsluha nechala pro sebe.

Pepino je slušný podnik a štamgasti si sem vodí i svoje partnerky a ženy a tito lidi si doopravdy navzájem vykládají. Dotazy na vybavení jako jsou polštářky vybavené židle, probouzí u štamgastů právem pocit hrdosti. „Tady jsou i závěsy udělaný z ubrusů Starobrno,“ objasňuje jedna paní.

Náměstíčko, kde se Pepino nachází, je oficiálně jenom rozšířený kus ulice Plotní. Abyste věděli, až se tam půjdete zrubat.