Štětky, divoké tahy normalizačních celebrit, dederóni tůrující motocykly. Před třiceti lety bylo léto v kempech na brněnské přehradě velkou jízdou. Personál jednoho z nich vzpomíná na časy, kdy na Priglu drželi prst na tepu československé plážové rekreace. Co všechno musely snést zdejší chatky?

„Hlavně jim řekni, že se tam jezdilo za kurvama.“ Nechybělo moc, a vůbec jsme se o tajné historii života na brněnské přehradě nemuseli dozvědět. Zatímco jedna z pamětnic přemýšlela nad počty chatek v areálu, bývalá pokojská i přes svůj požehnaný věk dobře věděla, co naše čtenáře skutečně zajímá.

Samozřejmě. Sinice třeba na Kozí horce v minulosti také byly, ale koupání v přehradě nebránily. Ostatně jinak by zde těžko mohly trávit své dovolené rodiny ostravských horníků. Kemp doslova praskal ve švech, nudisté prý museli dost improvizovat a v kiosku „U Chlupa“ každému prodali tolik turisťáku, kolik unesl.

Kuvajt, NDR, Ostrava

Vidět však v brněnské přehradě tuctové lokální letovisko živené hosty žijícími za humny by bylo velkou chybou. „Co z Brna! Tam jezdili lidi z celý republiky. Němci jezdili, cizinci. Tam jezdil Kuvajťan v přepychovym, příšerně drahym autě. Takovej náfuka, ale on měl zřejmě na co, víš?“ Osamělého šejka, který se za soumraku na břehu Priglu těší ze svého řízku v restauraci U kotvy, jste zde nemohli potkat úplně každý den.

Zato partičky rozjívených hejsků z NDR ano. Mnozí z těch, kdo zažili zlatou éru turismu na brněnské přehradě, jistě ráčí vzpomenout kravál jejich motorek. Ale hlavně udělaného recepčního Kraťase, který na ně uměl vylítnout, Němec ne-Němec. Další silněji zastoupená skupina zahraničních rekreantů byla vidět o poznání méně. „Arabáči, ti se tam jezdili jenom vyspat. Nic jinýho.“ Noční život v hotelu Voroněž byl příliš velkým lákadlem.

Přestože přímo na přehradě veksl příliš nekvetl, k nějakému tomu melouchu samozřejmě bylo možné přijít i ve stínu borových hájků. Své první krůčky ve světě šedé ekonomiky zde udělali hlavně ti nejmenší. České děti zde totiž s oblibou chodívaly krást Němcům na zápraží jejich čokoládu, která po dlouhé cestě někde musela zchladnout.

Prigl – semeniště neřesti?

Nevinné lumpárny místní droboty však nebyly ničím ve srovnání s tím, co se ve zdejších chatách odehrávalo po setmění. Právě ony totiž byly jedněmi z oblíbených míst, kde zakončit povedený tah ve zkušeném objetí profesionálky. Etický kodex našeho magazínu redaktorům bohužel neumožňuje ocitovat vše, co jsme se dozvěděli. Omezme se proto na výmluvná slova správcové: „Štětky s amantem přijely až nad ránem. Šels kolem chaty, a takovýho hroznýho bordelu tam, že se celá votřásala div nespadla.“

Na opravdové morální dno jste si však v kempech brněnské přehrady mohli sáhnout až tehdy, pokud jste měli to „štěstí“ a potkali některou z normalizačních celebrit. Často velice slavná jména zde totiž v horkých letních měsících hledala útočiště a především rozptýlení. Tvůci slováckého folkloru patřili ještě k těm nejslušnějším: „Prej „Děvčico, nepověz to na mě!“ Dělal, že nesmí. Že nepije, že je nemocnej.“

To jiný kalibr na Priglu představil herec, který to nedávno dotáhl docela daleko s image a slovníkem „lidového“ politika. S jeho způsoby to možná bude podobné. „To bylo asi pěkný prase. Snad každé co dělala v kuchyni se chtěl pochlubit tim nádobíčkem.“, s odporem vzpomíná třikrát rozvedená pokojská. Ani v nejmenším však nebyl jediným umělcem, který na dovolené rád hodil za hlavu pruderii všedního dne: “Kdo to tam vystrkoval tu prdel? Jak chcala z toho vokna?“ Vybavuje si pobyt známé ostravské zpěvačky, pověstné obarvenou rudou hřívou a vleklými problémy s alkoholem.