„Znáš někoho chytrýho, kdo studuje uměnovědy?“ Takto začaly naše úvahy při psaní článku o tajemným oboru na Filozofické fakultě v Brně. Potkáváte je na ulicích, v hospodách, na brigádách, jsou všude. Jsou hluční, protože jsou početní, armáda nezaměstnaných intelektuálů, marně vyčkávající na svoji příležitost. Díky tomuto oboru jsou brněnské úřady práce obohaceny o sto titulovaných lukrativních klientů ročně.

Krom těch úplně nejnatvrdlejších uměnovědců je všem zúčastněným jasný, že studium nikomu nic nepřinese a v životě k ničemu nebude. Přesto semestr co semestr pytlíkujou patnáct kreditů, aby nemuseli před rodičema i před sebou přiznat smutnou pravdu o vlastní reálný nezaměstnanosti.

Z jejich řad se rekrutuje velká část čtenářů Prigl.cz – snaží se zahnat vlastní úzkost sledováním osudů ještě promarněnějších. Udělali jsme malou anketu mezi třemi sdruženými uměnovědci, abychom zjistili, co jsou tihle lidi zač, co je motivuje, o co jim v životě jde.

Prigl: Proč ses rozhodl/a studovat uměnovědu?
Tereza: „Sám si mi to poradil, ty blbečku!“
Jura: „Potřebuju vyskilit cizí slova, abych pak betlil kámoše v debatách.“
Alena: „Chci rozumět umění.“

Prigl: Co ti studium přináší?
Tereza: „Kromě titulu?“
Jura: „Víš, jak je děda hrdej? Jsem jediný vnouče, který má bakalářskej titul.“
Alena: (dlouhé, nechápavé ticho)

Prigl: Co od toho očekáváš do budoucna?
Tereza: „Nic, blbečku. Kdybych nedělala za barem, tak jsem na pracáku.“
Jura: „Tak vole. To je nějaký nezdravý myšlení.“
Alena: „Chtěla bych dělat kurátorku u nás v Brandýse nad Labem.“

Vzhledem k tomu, že osobní výpovědi nepřinesly rozuzlení tajemství uměnověd, rozhodli jsme se pro nezávislé pozorování. Z něj vyplývá, že sdružené uměnovědy studují tyto typy osobností:

Excentrický hipsterský piče: Vysedávají v kavárnách a o co jsou blbější o to jsou uřvanější. Hrají si na světáky a s pohrdáním mluví i o školách, na který se sami nedostali: „Jediný co ti dá JAMU jsou kontakty, jinak je ta škola o ničem.“ Pokud pochází z chudších poměrů, jsou čas od času při noční šichtě v Tescu nuceni svoji pozici přehodnotit, po dvou deci vína v kavárně jsou však opět k nezastavení.

Alkáči: Na uměnovědách potkáte lidi, o kterých jste si dlouhý léta mysleli, že bydlí na dolním Skle, v Modrým, nebo v Mýdle. Buď začali chlastat až díky příliš zjevnýmu vzkazu „No Future,“ který jim obor těžko může zamaskovat, anebo naopak uměnovědy mají být jejich pokusem o návrat do společnosti.

Umělci: Chtějí se doopravdy věnovat umění, ale nechce se jim studovat uměleckou školu. Taky jim prostředí bez budoucnosti může připadat jako dobrá inspirace a zašívárna na pár let života. Od alkáčů jsou často k nerozeznání.

Blbci: Početná skupina, která si neumí dát dvě a dvě dohromady a doopravdy věří tomu, že jim nabyté vědomosti dopomůžou ke kariéře. Jedná se o náraz masového vysokoškolského vzdělání na svoje dno. Lidi, kteří by ještě před pár lety strávili po vychození obchodky život jako prodavači v drogerii, jsou krutě klamáni a po vychození soukromých gymplů končí na fildě. Budoucí kariéra nezaměstnaných a prodavačů nesmyslů je jen na pár let odložená.

Snobové: Studují ještě jiný obor, od kterého očekávají zajištění budoucího přísunu peněz. Umění jim přináší ten potřebnej šmrnc a zábavnost, který budou potřebovat při cestě po kariérním žebříčku.

Poznámka na konec: Tento článek může vyznívat pohrdavě vůči oboru Sdružené uměnovědy a kolektivně dehonestovat jeho studenty jakožto nejneužitečnější členy akademické obce. Redakce se od takového postoje distancuje, existuje totiž ještě obor Teorie interaktivních médií. Jemu se jistě budeme věnovat v některém z příštích článků.