Toto pivo nám zaplatil známý český profesor pan Horyna a vnuk Egona Bondyho, Dominik Fišer, ho vyfotil. Rozhovor vznikl před rokem, kdy byl obličej pana profesora tak důkladně proprán v médiích, že jsme se rozhodli vyfotit pouze jedno z piv, které během tříhodinové diskuze v bohunické hospodě Švejk, padlo. Doufáme, že nyní již nastal čas, kdy můžeme rozhovor uveřejnit, aniž bychom panu profesorovi ublížili. Vždyť za nás tehdy veškerou útratu zatáhl.

Prigl: V jednom z článků jsme se snažili vymezit pojem flákání. Došli jsme k tomu, že nemá cíl ani odměnu.
Profesor Břetislav Horyna: To je Heidegger.

Tak to nás dost mrzí, že jsme se nedostali dát než Heidegger.
Dostali jste se na světlinu bytí a na ní můžete sedět a flákat se od rána do večera.

Ano, článek se jmenoval Flákání je umění, které neovládá každý
Takže vy jste klub povalečů a pijáků piva. Tak bych se vás rád zeptal, co dělá povaleč, když se musí povalovat. Když se totiž nebude povalovat, tak není povaleč, takže se musí povalovat, aby zůstal povalečem.

Pak bychom museli mluvit o povalování od povinnosti povalovat se.
Zanikne nutnost povalování a stane se z něho dobrovolné povalování.

Povalování musí být dobrovolné, aby povalováním zůstalo.
Ale to potom nemůže být klub povalečů, ale klub dobrovolných povalečů. Kdyby to byl klub povalečů, tak by z toho vyplývalo zájmové sdružení stejně jako je tomu u včelařů.

Já bych chtěl být tajemníkem klubu dobrovolných povalečů.
Já bych se spokojil s funkcí správce podstaty.

Bydlíte v Bohunicích, jak se Vám líbí nový kampus?
Za svůj život jsem navštívil nepřeberně kampusů. Tyto stavby patří po celém světě k nejohyzdnějším ze všech a ten brněnský není o nic ohyzdnější než většina ostatních.

Moc zajímavá budova to není, jen to v biologické části smrdí jako v zoo.
Kvůli tomu nemuseli stavět kampus. Já jsem zamlada chodil na přednášky na medinu, před kterou dneska stojí Masaryk. Ve stejném baráku se dělaly pokusy na býcích s transplantací srdce, takže hned ve vchodu jsem si řekl, co to je, tohle znám z dětství, narodil jsem se na gruntu, vím jak páchne maštal. Navíc jste seděl na přednášce a bučely do toho krávy.

To je dneska stejný.
Bez komentáře

O školství jsme si s Vámi chtěli povídat. Jsou pořád stejní studenti nebo se něco mění?
Samozřejmě, že mi to před více než dvaceti lety připadalo lepší, protože jsem byl o tolik mladší. Přece jen ale mi to tehdy připadalo lepší. V sedm ráno mě třeba nějakej student tahal ze spacáku se slovy: „Potřebuju cigaretu a panáka, za dvě hodiny mám zkoušku a je mi blbě.“ Taky bylo běžné, že jsme se studenty chodili do hospody. Prostě bylo těch vztahů víc.

„ Éra toho, že všichni musíme být vysokoškoláci a mluvit anglicky odeznívá.”

V poslední době se kritizuje úroveň studentů. Na druhou stranu jsme zažili i profesory, u kterých jsme nechápali, jak můžou učit. Třeba celý semestr vykládali příběhy ze svého života.
Dá se učit prostřednictvím anekdot, ale je to riskantní, protože si pak studenti pamatují jenom ty fóry, ale nedochází jim, že za nimi něco je. Všichni si pamatují historku ze života Leibnitze, ale skoro nikdo neví, co jsou ty jeho monády.

Já si z Vašich přednášek pamatuju, že filosof Fichte pásl zamlada husy. Zapamatoval jsem si to správně?
Ano, typické.

A nebo, že jste chodil na střední jenom se samejma ženskejma.
Se samejma… Fichteho jsem učil dva semestry a většině studentů utkvělo v hlavě, že byl chudej, že mu peníze na školu dal mecenáš, kterýmu odvyprávěl kázání v kostele, a že chtěl spáchat sebevraždu kvůli tomu, že měl hlad, a že ho zachránilo to, že si vzal strašně ošklivou ženskou…

A ještě, že když jeho město obsazovali vojáci, tak jim šel naproti s protestní cedulí a oni mu nesměli ublížit.
Ano, sám Napoleon jim vzkázal, že tam bude takovej malej skřet a toho že mají obcházet, protože je to velký filosof.

Popularizace školství zhoršuje jeho kvalitu. Myslíte, že v dohledné době vznikne opět něco exkluzivnějšího, než je dnešní vysoké školství?
Mám dojem, že se to už teď začíná obracet. Éra toho, že všichni musíme být vysokoškoláci a mluvit anglicky odeznívá, protože si začínají stěžovat lidé z praxe, že jim z vysokých škol chodí sebevědomí, ramenatí a naprosto tupí lidi. Nic neznají, nic se nejsou ochotní učit, zato ale mají hodně ostrý lokty.

„Student filosofie má nejnižší koeficient, tedy 1.0.”

Kde jste studoval střední školu?
V Zastávce u Brna. Tam byla většina učitelů, co je jinde po sedmdesátým roce vyhodili, takže tam byla mnohem kvalitnější pedagogická sestava než tady v Brně.

Jaké je podle vás řešení současného stavu vysokého školství? Míň studentů a větší dotace na hlavu?
To jsme chtěli už za Buzkové a jednali na ministerstvu. Student filosofie má nejnižší koeficient, tedy 1.0. Abychom se udrželi při životě, musíme mít ročně sto studentů. Stomatologii stačí přijmout deset. Spokojeně vyžijou, nicméně za dobrým zubařem se dneska jezdí stovky kilometrů. Mimochodem, všimli jste si, že společenské postavení dneska poznáte podle kvality chrupu?

Dominikův děda, Egon Bondy, říkal, že za socialismu vymizelo díky střednímu školství to nejhorší křupanství, ale že se zase pomalu vrací.
Socialistický školství je pokračovatelem humboltovské tradice, ve které se šrotí kdeco. Možná zbytečně, protože hospodskej nepotřebuje znát Mendělejevovu tabulku prvků. Naučili se ale nějakou literaturu, nějakej dějepis a zeměpis… Takže se nemohlo stát, to co se mi stalo nedávno v testu jednoho studenta: psal v něm o urychlovači CERN na belgicko-švýcarských hranicích… Ale vraťme se zprátky k tématu. Zkouška vypadala třeba tak: „Řekněte mi všechno, co víte o bitvě na Vítkově.” Na druhou stranu v člověku něco zůstávalo: o dějinách, o tom, že tu nejsem jenom sám pro sebe, což je dneska problém. Lidi si dneska myslí, že jsem jenom já a potom už jenom něco, co můžu vysávat.

Jaké si tedy myslíte, že jsou možnosti vzdělanosti v nabourání egoismu?
Pokud někdo je založením tak sebestřednej, že to nedokáže zvládat, že pro něj je střed vesmíru v něm samým, tak to žádná vzdělanost ani nic dalšího nedokáže prolomit, to je živel který v člověku určuje jeho jednání. Jde spíš o to, že jestliže je jednání člověka dlouhodobější a ukazuje na souvislosti, pokud ukazuje na to, že to co ten člověk považuje za to nejdůležitější, tady bylo před pětisty lety a lépe, tak to trochu potlačuje sebevědomí.

Jak se tehdy na střední opisovalo? Já jsem slyšel, že holky mívaly taháky ve skládanejch sukních, který se tehdy nosily.
Ty se sice nosily, ale holky, s kterejma jsem chodil do třídy já, tak si to dávaly pod sukni, a když potřebovaly něco opsat, tak si ji vyhrnuly. To se mě líbilo víc.

Co se Vám ještě líbilo na gymplu?
Já jsem spíš spoustu věcí ignoroval. Nosil jsem si akorát knihy, které jsem si četl pod lavicí. Učitelé to věděli a byli rádi, že nevyrušuju. Občas se ale některá z těch dam urazila, že ji neposlouchám a tu knížku mi sebrala. Pak ji odnesla mému třídnímu, že ji má do konce školního roku zabavit. O přestávce pak přišel a povídá: „Pojď na cigaretu.“ Dole u školníka jsme si zapálili, on mě knížku vrátil a řekl: „Až to budeš mít dočtený, tak mi to půjč.“

Co jste četl?
H: Mám se přiznat?

Kanta, co?
[provinile kýve hlavou]. Ještě je blbý, že já jsem spoustu těch knížek měl v němčině, takže zpravidla mi zabavovali něco, co neví, co znamená a to je uráželo ještě víc.

Jaké byly vaše nejnavštěvovanější přednášky na FF MU?
Takové ty s líbivým názvem. Měl jsem třeba Filosofii smrti – tanatosofia. V aule pak 110 lidí poslouchalo celej semestr o tom, jak se lidi pohřbívali.

Něco o sexu byste měl ještě nahodit.
To je moc ohraný. Ještě tak v Rakousku byste s tím mohl habilitovat.