V šestnácti se poprvé pochcal na veřejnosti a v osmnácti přestal poprvé chlastat. Na půl roku. Další dvouletou pauzu si dal od šestadvaceti. Dnes je mu třicet jedna, chodí po brigádách, má dluhy a tvrdí, že s doživotním chlastáním je smířený. V rozhovoru mu prý můžeme říkat, jak se nám zamane, tak třeba Matěj.

Prigl.cz: Jak sis uvědomil, že seš, jak sám říkáš, alkáč?
Matěj: To není nic zvláštního, najednou nemůžeš bez toho piva být. Jedeš někam hákovat rovnou z kalby a protože seš nevyspalej a cítíš se na hovno, tak si koupíš na cestu dvě v plechu a pokračuješ i v práci. Nejde o to, že by ses v práci nějak ožral, to bys nemohl makat, ale prostě nemůžeš nic dělat bez toho piva nebo trochy vína. Jasně, občas to přeženeš a deš do hospody a na práci se vysereš. Jde o to mít tolerantního šéfa (zvláštní smích).

Chtěl si s tím někdy přestat?
Jo to chtěl. Několikrát. Občas je mi tak blbě, že nedojdu po tahu do práce a ani nejsu schopnej zvednout mobil a nějak se omluvit, tak to jsou ty momenty. Nebo ožralej potkáš ve městě matku a ani ju nepoznáš. Pak jedeš třeba na nějaký svátky k rodině nebo něco a řikáš si „ty vole, měl bych toho nechat,“ ale to je jednou za čas. Pak potkáš kámoše a dete stejně na pivo, nějaký takový ty představy o kofole jsou mi k smíchu. Co si řekneš u kofoly vole, však co pijem teď, ne? A podle toho, jak klepeš rukou, tak myslim, že víš o čem mluvim.

Pivo, jasně, asi ale nebudem pít tři dny v kuse…
Jestli narážíš na ty tahy, tak jo. Na tom si ten svůj alkoholismus uvědomuju nejvíc. Tři čtyři dny nespíš a piješ, piva, panáky… Netvrdim, že je to nějak užitečný pro společnost nebo něco takovýho, ale když seš zrovna v tom, tak nevnímáš nic jinýho než prachy v peněžence a jinak máš absolutní svobodu. To máš každej víkend tak.

A jak vycházíš s prachama?
No to je dobrá otázka. Často mám skluzy s nájmem, ale jinak dobrý. Mám nějaký dluhy, který sem si paradoxně nasekal v době, kdy jsem nepil. Kvůli dluhům dostávám peníze rovnou na ruku a většinou po týdnu a s tím nějak vyjdu, problém bývá s tím nájmem. Je to podobný jak na vysoké ten život ze dne na den, žádný starosti.

Ty máš vysokou?
Jo normálně bakaláře z VUTéčka. Rodiče jsou chudý, takže na pivo jsem si vydělával po brigádách už na střední a nejsem blbej, takže vysokou mám. Ale spíš sem v tý době chodil na brigády a chlastal.

Utrácíš za něco jinýho než za chlast?
Tak oblečení minimálně, značka Secondhand jedině, snažim se míň kouřit a tak

A jídlo?
Rohlíky salám, občas mi dá něco matka, býval jsem i vegetarián, ale ten salám mě v poslední době chutná nejvíc.

Ty se snažíš míň kouřit, abys ušteřil na chlast?
Když to řekneš takhle, tak to zní divně. ale v podstatě jo. Potřebovali bychom na byt i novou ledničku a další věci, ale to nemám absolutně šanci. Spolubydlící mě moc nemilujou.

Myslíš, že je Brno pro chlastání nějak specifický?
To nevim, nemám moc srovnání, ale fakt je, že lidi mýho věku, co pijou, tak ty znám. Starší znám taky, ale s těma se moc nebavím, od čtyřiceti už řeší, kdo umřel, kdo přestal pít, to není nic příjemnýho. V Brně funguje dost ta hospodská kultura, že se s někým vožralej začneš bavit a prochlastáš s nim pak třeba dva dny. Potkáš ho po půl roce a jako byste se potkali včera, to mám rád.

Jak vzpomínáš na to období, kdy jsi nepil?
No, měl sem ze začátku problémy s volným časem, deš si zaplavat nebo do kina, ale moc mě to nebavilo. Dělal jsem tehdy v jedné IT firmě, tak jsem hodně pracoval. Našel jsem si tam holku, která tam byla na brigádě. No a vona chlastala, fakt děsně. Začínala vínem při obědě nebo místo oběda a pak jela, z práce chodila někdy úplně namol. No a ta holka mě do toho dostala zpátky. Vzali jsme si spolu dokonce nějakej úvěr, já v té firmě byl ještě skroro rok, co sem pil, ale pak už to nešlo. Dostal sem odstupný, že z toho zamáznu ten dluh a za deset dní to bylo pryč. Nad vodou mě drží ty brigády od známejch a peníze na ruku.

A ten dluh?
Já to nějak nesleduju radši, ale počítám že slušně narostl, Bydliště mám na Husový, tak sem v klidu.

Nějaký návrat do spořádanější společnosti asi nechystáš?
Já jsem s tím svým chlastem smířenej. Doktor řikal, že se s tím dá normálně žít do šedesáti, když nebudu moc pít tvrdej, což se snažim v poslední době nedělat, Játra mám zatím dobrý. To je o tom, že si to připustíš. V tom chlastu je bezpečí, víš, že se můžeš jít ožrat a všechno bude nějak v klidu, to bezpečí je důležitý na tom. Já si to připouštím tak od třiadvaceti, ale spousta lidí si to nepřizná a jsou na tom podobně jak já. Problém je s těma holkama, to ale znáš.

Nevim.
Potřebuješ nějakej životní plán, hypotéku a podobný pičoviny, v tom já nejedu, jak řikám, žiju pořád spíš takovej vysokoškolskej život a co bude dál, nevim.

Odmašťovna?
To mi přijde zbytečný, když budu chtít přestat, zvládnu to sám, ale uvidim, co bude.