Pitevna je tradičně vnímaná jako místo neoplývající velkým zábavním potenciálem. Platilo to až do střetnutí s člověkem, který nejrůznějším mrtvolákům viděl až do žaludku, jinými slovy mezi chladnoucími těly může být občas vcelku sranda.

 

originál ve slovenštině v PDF

 

Představujeme kariérní perly bývalého umývače mrtvol známého jako Karlík, interně též „Vosmej šváb.“ Laskavý čtenář snad nebude projevovat přehnané rozhořčení nad tím, že většina z uvedených historek evokuje jeho dávný metalový vokabulár: putresence, profanace, nekrofilie atd.

Pan Šváb VIII. viděl leccos a většinu z toho v rámci přípravy na pohřeb umýval. Během této své poctivé služby smýval prach z mrtvol všedních i slavných, křesťanských i pohanských. Rukama mu prošli vyžralí papaláši i donedávna (?) svůdné děvy, kardiaci, oběšenci, oběti nešťastné shody okolností – zkrátka celá škála bývalých živých.

Pro zájemce o balzamovačskou praxi můžeme uvést několik směrodatných informací: Nové zboží vzniká po dvojnásobném potvrzení exitu ošetřujícím lékařem a dvou hodinách na příslušném oddělení (sichr je sichr). Na pitevně se příjmá jen do půl třetí po obědě. Vydávání mrvol probíhá ve stejném čase, takže pokud jste v poště obdrželi jobovku, vezměte si v práci volno. Už o dvanácté je tu zpravidla tak ticho, že umývači mají možnost v pohodě pokouřit či studovat Bulgakova.

Když se tělo vykuchá, prohlédnou se jeho orgány a doktor udělá poznámku do notesu, všechno se naháže zpět. Se zašíváním to není třeba příliš hrotit. Chlapovi se obleče „kvádro a šlajfka,“ ženě zapnou knoflíky na blúzce až po bradu a odfláknutou práci odhalí jen červi.

Významní muži

Při vzpomínce na ošetřování mrtvoly bývalého úředníka s příjmením z řádu Lepidoptera přijdou balzamovači jako první na mysl ponožky. Mohutný kadávr se v pitevně ocitl po infarktu a zabral téměř celý box. Během obhlídky těla si službu konající doktor neodpustil poznámku, že zesnulý má většího ptáka než jeho vlastní noha. Laborantky zemdlévaly a umývači se starém vtipu ani nezasmáli.

Ráno po uložení se ozvala příslušná kancelář a bez možnosti odmítnutí se nabídla, že se o tělo postará. Představitelé přijeli v mercedesu a jali se nebohého oblékat. Zkušený balzamovač se usmíval, ježto začali rozstřihnutím a nasazením košile. Každý přece ví, že nejdřív se nazouvají ponožky. Navzdory hromadě řečí o tom, jak velký člověk odešel, odletěl motýl v prvním ošumělém obleku, který sekretářka vyhrabala v jeho skříni. Ani ty ponožky nedostal nové.

Oběšenci

Jednoho horkého odpoledne se umývači chechtali rozvážečům, že musí dělat v takovém teple, zatímco u nich v márnici je příjemný chládek. Když se dozvěděli, jaký matroš jim vezou, chechtali se ještě víc.

Neznámý zoufalec se rozhodl ukončit svou životní pouť v lesích nedaleko Žebětína. Naneštestí si vybral místo na vysokém stromě, houštinou kryté před zrakem veřejnosti. Když policajti se saniťáky konečně protlačili nosítka hustým porostem, zjistili, že v takovém pařáku se jim na urostlý buk šplhat nechce. Jeden z ozbrojenců musel tedy větev s umrlcem odstřelit služební pistolí. Od této epizody česká policie doporučuje sebevrahům výběr míst na okraji lesů a hájů. Zastřílí si rádi, ale prodírat se s nosítkami mezi stromy, to zas ne.

Mladé dívky

Někdy se smrt zkrátka přihodí. To byl i případ děvčete, které si vyšlo na brusle. Spodina lebeční je křehká věc a když se zrádné sportovní náčiní vymklo kontrole, cesta houkající sanitkou měla už jen symbolický význam. Balzamovač to zhodnotil lakonicky: „Pírsingy měla, tetování měla.. a stejně ji to nepomohlo. Von ten mozek je docela háklivej.“

Jiná nešťastná týnejdžerka se rozhodla uzavřít svůj životní boj léky. Navzdory intenzivnímu pumpování žaludku putovala z čistého povlečení rovnou na nerezový pult. „Když jsem ji na ni šáhnul a přičichnul, ještě jí voněla.“ Žila krátce a umřela rychle. Z pietních důvodů neuvádím další detaily.

Život po životě

Zděšený čtenář se může utěšit vědomím, že smrt není definitivní. Když si příbuzní jednou přišli vyzvednout pozůstatky jejich nebožtíka, všimli si na jeho rukách prstenů. Pochovávat rodové zlato je v dnešní době holý nesmysl, takže se prsteny pokusili šetrně odebrat. Jejich překvapení nemělo konce, když se jejich příbuzný po několika hodinách v chladicím boxu probral k životu. Někdy stačí málo.

Cizinci

Semtam se namanula i mezinárodní klientela. Na ponku kdysi přistál urostlý kosovský Albánec po třetím infarktu. Když dorazil duchovní (mimochodem bývalý boxer), měl přichystaný balík plátna pro zesnulého a balík trávy pro balzamovače. Zatímco on balil tělo, balzamovači balili džointa. Ve zbylém čase si spolu skvěle pokecali o světových náboženstvích.

Když došlo kuřivo, duchovní se odebral svou cestou a tělo odeslali v zinkové rakvi (s malým okénkem kvůli kontrole na hranicích) do Kosova. Záhadou zůstává, co si pomylel celník, když přes okénko uviděl pouze z plátna trčící nos. Balzamovači tento problém určitě neřešili – byli dávno zaneprázdnění propíjením bohatého úplatku za rychlé vybavení, který jim poskytl bývalý boxer.

Tlusťoši

Není však každý den neděle. Jednou přivezli stodvacetikilového podnikatele a Karlík se zmohl jen na povzdech: „Čachtická paní si ráchala ruce v krvi krásných panen, já se ráchám v krvi takovýho čuněte.“ Umístit sádlem obalené orgány po pitvě zpět do trupu může být fuška, ale ani tento kolos v márnici nezasmrádal douho. Po zašití se utáhne kravata a hurá do pece.

Na pana čističe můžete natrefit v jednom podniku nedaleko Nových sadů a případně z něj vyzvědět další pikantérie z jeho působení v márnici. Koho by tato kariéra zaujala, nechť má na paměti, že „jestli pro jednu mrtvolu přijedou dvě pohřební služby, ať ji dá těm, co maj vod ní šaty.“

Autor: Sawney Beane