Prigl

Pan Popelka, pětapadesátiletý pokračovatel rodinné tradice, je podle všeho ryzím řemeslníkem, za nějž hovoří především jeho kumšt. Nepotřebuje se v novinách ohánět velkými slovy, aby díky tomu opravil pár deštníků navíc: „Já už jsem to ale všechno řekl. Už tady jednou za mnou byli. Mám tady časopis, ten vám klidně dám, kde je to všechno napsaný.“

Svědčí o tom ostatně i ono dubnové odpoledne, kdy jsme se k jeho karavanu vypravili i my. Soustředěné klepání snad až meditativního rázu, které vycházelo z útrob zachovalého karavanu, bylo důstojnou kulisou nesmělému našlapování fotografa Priglu, jež jako obyvatel Žabovřesk samozřejmě celý plácek neviděl poprvé.

Zřejmě jen málokterý Brňan ví, že na chodníku v těsné blízkosti křižovatky ulic Kounicova a Šumavská můžeme na několika metrech čtverečních najít svět sám pro sebe. Ve stínu činžovního domu zde totiž stojí jedna z posledních živoucích připomínek pomalu mizejícího řemesla. Spoře zařízený karavan opraváře deštníků, jehož tchán byl před čtyřiceti lety tím, kdo tuto službu přinesl i do našeho města.

PRIGL: Máte tady pěknou dílničku.
PAN POPELKA: To je spíš takovej sklad.

Kolik tak opravíte deštníků denně?
O penězích se s váma bavit nebudu. Není to jako rohlíky, který potřebujete každej den. Když si deštník necháte spravit, tak čekáte, že vám nějakej čas vydrží, že jo.

Zkuste popsat úděl opraváře deštníků naší doby.
Prší je kšeft, neprší není kšeft. Pro tuhle dobu už to není, zdědil jsem to po tchánovi. Už jsem se na to chtěl mockrát vykašlat, ale pořád lepší než být na pracáku.

Jak vypadá váš typický zákazník?
Dneska si lidi kupujou deštníky u Vietnamců za čtyři pětky, který ani nejdou opravit. Proto ke mně chodí lidi s deštníkama za pět, šest stovek. Většinou spíš starší lidé.

Chodí lidi víc v létě nebo na podzim?
Jsem tady celý rok, v zimě si zatopím v kamínkách.

Máte v zimě hodně zákazníků?
Někdo chodí, ale před Vánocema mají lidi jiný starosti.

Prvotní obavy o to, zda jsme už letos nepřišli pozdě, rychle rozptýlil lehce distingovaný mladý muž, který se přišel zeptat, jak je na tom jeho deštník