“Znáte nějakou šikovnou švadlenku? Potřebuju někoho na úpravu oblečení. Budu toho mít docela dost…” Po tomhle statusu je jasný, že váš známej pozici Content Scout pro korporát skutečně získal. Uchazeče o solidní zaměstnání už nemusí zdobit jen saka nevýbojných odstínů, ale dnes i láskyplně opečovaný vous, košile něco mezi prací a zábavou, berlínská ba skandinávská zkušenost a svědomitě dodržované pravidlo psát “alespoň jeden vtipný status každý den.”

Doba se mění, hlodavčí snaživost tvůrců HDP zůstává. HR manažeři dobře ví, že člověk, který se celý dosavadní život snažil, aby se vymezil vůči konformním spolužákům… aby získal prestiž hudebního geeka… aby i přes hodiny strávené na bizár webech neslevil z Áček na vejšce… se bude snažit i ve svém zaměstnání a se stejnou důležitostí, s jakou je zvyklý rozprávět o roli streetartu, ujme se zvyšování engagement rate dle tabulky z londýnské centrály.

Akademici v kukaních

Tituly před i za jménem se lesknou na vizitce nejednoho vypatlanýho šprta. Ne všem pilným pakám se ale podařilo udělat kariéru na univerzitách a rovnají tak těla do ergonomických židlí reklamek, redakcí onlajnů a jejich zadky se spokojeně rozprostírají i na štědře polstrovaných pojízdných korporátních křesílkách.

Korporátní tupost se výborně doplňuje s touhou vzdělanějších hipstrů po vlastní důležitosti, což neuniklo oku personalistů. Nikdo nevyžaduje loajalitu k brandu tak jako korporace a nic není větší feromon pro posthip kokoty než fanatický dodržování stylu, tentokrát navíc i za prachy. Změnit si tak na Facebooku políčko zaměstnání na “Pečovatel o značku libovolnýho zmrda” není ostuda, ale především věc, o které se dá důležitě hovořit.

Kdo miluje vysokoškolský tituly, bude milovat i dobývání ranků v korporačce nebo obří neziskovce. Právě až v korporátu může i suchar z knihovny  platit za největšího volnomyšlenkáře pracovního kolektivu nebo dokonce za vážně braného intelektuála. Dlouhé roky lehkovážnými posměváčky znevažovaný pedant nachází pro své suchopárné přednášky konečně publikum. Vždyť i střední podnikoví kádři, co jezděj do Boby centra na muzikály, potřebujou osvětu a rádi si ve výtahu poslechnou zhutněnou recenzi výstavy odlitků pičí transexuálních performerů z Malajsie.

Humor a kariéra

Online vtipnost je nepsanou součástí CVíček pičusů, kteří doufají, že si jich někdo všimne. Stovky debilů se pouští do vod postironických sociálních sítí s vlastními memy a glosami. Výsledky jsou sice tragické, ale právě Peťa “DvaLajky” Novák to překvapivě nakonec dotáhne ze všech nejdál. Počítá se především úpornost a orientace na nahodilý cíl.

Když pomineme odborné komentáře studentů médií, není nic tragičtějšího než sledovat humor styčných důstojníků sociálních sítí, kteří ve svých statusech plných kulturního nadhledu, a ironie musí skloubit “makám jak Bulhar” a “zůstávám žoviální.” Na časy, kdy si doktor Štrosmajer v pauzách mezi totálníma endoprotézama jen tak z plezíru “filosofoval” a dělal na kolegy humory, můžeme v době urputného hledání alespoň trochu originální pointy na Facebook jen nostalgicky vzpomínat.

Splněný sny důležitý piče

“Budu to sledovat dlouhodobě,” usmívá se Mgr. et Mgr. buchta v džínách za trojku a s báglem za pětku při rozdělování pracovních povinností. “Výsledky budu průběžně hodnotit,” ukazuje iniciativně jedinýmu kravaťákovi v místnosti předpřipravené nástroje evaluace.

“Vykazování, “celkový pohled”, “čerstvý vítr” a “dlouhodobá perspektiva” jsou hlavními devizami cool vzdělanců v korporacích i reklamkách. Vedení potřebuje někoho, kdo se bude tvářit, že to, co se tady děje, není dětská hra, a že “zmrdi, co si stěžujou” jsou opravdu jenom zmrdi, co si stěžujou a přitom ani nejsou schopní vyplnit jim přidělené tabulky. “Jsem trochu autistka” vysvětluje pak na večírku se smíchem dvojitá magistra, proč se chová jako piča.

Potíže s nudným kokotstvím 

Evaluace projektů se seriozním výrazem v ksichtu už není jen výsadou hypotékou a lízingem otupělých manažerů a jejich vyhaslých poskoků, ale i tituly obdařených třicátníků, kteří bytostně potřebují slyšet slova vycházející ze svých úst. Jakákoliv. Pochyby o tom, zda full-time prací s poukazem do fitka nesešli z cesty, na čas ustanou, když náš PhD. zjistí, že šéf oddělení pohledávek v ožralosti cituje Hrabala. Asi.

Podíl na “všech těch zajímavých projektech” ale časem přestane účinně zakrývat workoholickou neurózu člověka, který přes zjevnou zálibu v poradách, hodnoceních a formulářích „od života něco chce“. “Nejsem jen nudnej kokot z korporačky!” hlásá každá jeho volnočasová fotka z Instagramu. Ač je.

Na rozdíl od něj manažery v bávech vlastní nudný kokotství netrápí. Naopak je středobodem jejich identity. Makaj a ve volnočasu prcaj, lyžujou, nakupujou nebo koukaj na telku a hlavně neřeší pičoviny. Absolvent sociální vědy ale musí vlastní nudný kokotství schovávat sám před sebou. V záplavě korporátního fachání, které považuje za kreativní, se díky tomu otáčí jako šroubek. A zaměstnavatel jásá.