Rozcuchaný vlasy, drzej výraz, děcko na krku, 23 let, práce za barem, koncerty s legendárním Závišem, který by ale nevydržela pravidelně kvůli množství chlastu, který se na takových akcích vypijou – Nikola Mucha. Zpívá o chlastu, kocovině a zmařených snech, „Nepojedeš nikam!“ vypráví příběh holky, kterou místo cestování po Evropě čeká leda tak cesta pro tepláky a starosti o dítě. Považuje se za punkerku, která mluví o divnosti. Sešli jsme se v Podnebí. Nikola zrovna držela po Závišově vzoru ramadán: žádný maso, chlast, drogy ani cigára. Po Slovácké epopeji plánuje další desku a zahraje si i na Vyškovským majálesu.

Nikola říká: „Všechno co je spojený hudbou a s tvorbou trvá děsně dlouho. Cesta písničky Chlapi sú kokoti na desku trvala sedm let. Hrozně se to vleče. Věci, který budou na desce, hrajeme už teď, jde to pozpátku. Nemusím strach, že nebudu mít rok co žrat.

Ale pořád pracuješ U tří ocásků…

No já mám pocit, že se má makat. Udržuje tě to v chodu, chodíš do práce a máš za to prachy. Zároveň texty tam psát nejde, číst si moc taky ne, já bych jako měla co dělat, ale asi protože jsem rodič, tak do práce prostě chodím. Všechno co píšu vzniká u toho, co nějak slyším kolem sebe. Víš jak jsou nešťastný ty ženský, který jsou doma na mateřský, zvlášť když jim je třeba třiadvacet pětadvacet. Já furt jenom poslouchám ženský, co si stěžujou na chlapy.

Kde to posloucháš?

V těch hospodách

Vždyť K ocáskům chodí spokojení lidi

Jo tam chodí spokojení sluníčkoví lidi, do Švandy zas chodili zkrachovalí umělci.

Tam si taky dělala?

Jo. Dva roky. Já to vůbec neznám naopak, z tý druhý strany. Já nechodím do hospod kalit

Tak já to mám naopak

Já na nějaký chlástaní nemám čas. V kocovině nejsu schopná nic a strašně mě to sere. Ale zas ono tě to separuje, chlast je společenská záležitost.

„S muži soucítím, vidím na nich tu jejich slabost.”

Proč si se přestěhovala do Brna?

V Kyjově o práci nezavadíš

A o práci v hospodě?

Já nevím, mě to tam nelákalo, já jsem bydlela s přítelem na vesnici a kdykoli jsem měla příležitost jet do Brna, tak jsem z toho byla uplně Wow. A pak mě tchyně řekla, jestli nechcu jít dělat do Lidlu tak řikám: „Tak to teda určitě ne.“

Ta si šla do Brna…

A taky to nešlo hned. Jsem dělala napřed ve Vačici za pětikilo. Bylo to krutý zkraje, ale nájem sem nějak vždycky zaplatila.

Považuješ se za feministku?

Možná jo, ale asi nemůžu. Většina mých kamarádů jsou muži a já s nima soucítím a nejpevnější kamarádský svazky mám zas jenom s klukama. Vidím na nich tu jejich slabost, že už to nejsou chlapi. Já za tím vidím, že zrušili vojnu.

Nebylo by lepší něž vojna třeba povinně vjíždět na rok ven?

Možná jo, ale museli by tam být podobný podmínky. Ne si míchat za barem drinky. Dneska jsou všichni takoví rozmazlení, ale zas nemůžu naší společnosti přát válku nebo něco podobnýho.

Věříš tomu, že chlapi byli dřív doopravdy jiní?

Dřív to bylo samozřejmý se umět postarat o sebe. Mě taky nic jinýho nezbylo, když jsem měla děcko. Nemohla jsem si říct tak a je to v prdeli a nedělat nic. Zároveň vím, že nemám právo nikým pohrdat za jeho neschopnost. Já jsem měla hodně štěstí v mnoha věcech.

V čem?

Vždycky jsem si našla práci například. Během posledních pár let jsem byla jenom tři dny bez práce. To beru jako štěstí. Když jsem odešla z Alfy tak jsem chodila s cedulou „Mucha hledá práci“, obešla jsem s tím asi třicet kaváren v Brně a dvě kavárny se chytly. Já myslím, že když musíš tak musíš. Přesto nejede vlak.

„Byly jsem dvě s individuálním studijním plánem: Eliška Bučková – Miss 2008 a já”

Můžeš tohle nějak vztáhnout ke své tvorbě?

No k tvorbě. To je to o co se snažím. Pondělí. Úterý chodím do práce a středa čtvrtek se snažím hrát. Ale ono je strašně těžky se disciplinovaně oddat tvorbě, to je strašně těžký. Když to nejde, tak jsem smutná. Řeším ten rozpor, že musím, ale ono to nevyvstane samo. Už nevím, jestli ještě někdy napíšu písničku jako Kokoti . . a ty seš žurnalista?

Nooo….

Vystudovanej?

Ne, ale chodil sem tady na FSS. A tys něco studovala?

Čoveče, já mám střední, hotelovku.

Jo a co umíš?

Mám barmanskej kurz, umím uvařit kafe. Maturovala jsem z vaření, za čtyři mimochodem

Cos posrala?

Nevěděla jsem, že se do játrových knedlíčků dává česnek.

Kvůli tomu ti dali čtyřku?

Servis stál za hovno. Slavnostní tabule byla za pět. To je jak kdybych se tam vykálela, přitom tam byla jakási snaha. Oni byli ale rádi, že se mě zbavili. Já jsem měla děcko na krku. Johance bylo rok a púl. Měla jsem individuální studijní plán. Byly jsem dvě s tím individuálním plánem: Eliška Bučková miss 2008 a já, ona protože byla miss a já protože jsem měla děcko. Ona to nedala, mimochodem, kráva.

Vysoká tě nelákala?

Pak jsem chvilku zkoušela francouzštinu, tady. Jazyky mě vždycky šly. Čím víc bude ubývat sdělení, tím víc budu moct variovat jazykově.

Proč by mělo ubývat sdělení?

No, protože začínám být hrozně spokojená.

Jak to teda máš, ty věříš na nešťastný umělce, kteří se potřebujou vypisovat?

Já netvrdím, že to dělám jenom pro lidi, ne ale že bych si tím jako ulevovala. Když to má ten správněj punkovej rytmus, když se to bude týkat něčeho s čím se člověk ztotožňuje… Všechny písničky nejsou stěžovací, mě jde o tu každodennost, aby to bylo lidský a reálný.

A teď ti ubývá sdělení?

Kdo chce poslouchat písničky o tom, jak je skvělý nechlastat.

Tak třeba někdo jo, když to bude vtipný…

No jasně, „Go Vegan“.. ale tak neřikám, že už vůbec nemám co říct. Teď jsem se přihlásila na takovou soutěž ve stěžování

„Skoro všichni jsou pankáči, pokud nejsou úplně připosraní.”

Ty spojuješ tvorbu a stěžování si?

Já nevim, jestli o tom vždycky punk nebyl, já si pořád zahrávám s tou myšlenkou punku?

Jsou nějaký dobrý současný punkový kapely?

Nevim, čoveče. Já to ani neberu moc jako hudební žánr, spíš jako filosofii.

Takže ty seš teda punkerka

Ráda bych, ale uvidíme, co ze mě vyroste.

Co to znamená dneska být punkerka?

Nevim no. Asi být divná. Být divnej, ale nebýt z toho připosranej. Umět to říct. Skoro všichni jsou pankáči, pokud nejsou úplně připosraní.

(přichází pingl)

Mohla bych si dát cappuccino?

Pingl: Ano.

Nikola: A máte kravské mléko?

Pingl: No to nevim jestli tam je, ale zeptám se

Nikola: Vy nemáte kravské?

Ona myslí jako alternativu ke kravskému, asi

Nikola: Alternativu, třeba kozí nebo myší

Pingl: Tam je normálně krabicový, nebo to nevim, jestli chcete, je tam sojový ještě,

Nikola: No, já si dám normálně cappuccino si z nich nebudu dělat prdel, ale tak to sojový, to de ušlehat

Pingl: Akorát to není taková hezká pěna z toho

Nikola: To nevadí.

To tam dám do toho rozhovoru.

Jsme se pochopili až po chvíli. Přitom mě ti vegani serou. Mám dokonce teď o nich písničku, začíná to:  „Z masa pozvracela jsem se, už si nedám ani vejce.“

Co je pro tebe ten punk?

Asi ta divnost, jako děcko mě hodili do té divnosti, jako „Mucho, kdy se učešeš?“ a tak, přitom spolužačky mě měly rády. Sranda všechno. Ale prostě sem byla divná. Přitom v té dnešní uniformitě je divnost něco hrozně pěknýho.

No ale není dneska právě divnost povýšena na nějakou novou normu? Divností se všichni ohání

No jo, i banda hipsterů se dá uvést do rozpaků, takže ve výsledku jsem divná stejně já. Člověk si sám může říct, že je divnej a nikoho nezajímá.

Co je opak divnosti?

Nevim. Unifikace, normálnost, stejnost.

A kdo to definuje?

Nevim. možná politika, ale spíš konzum, společnost. Venku hezky a plná Olympia. Aj ti studenti, mě přijde že voni mají všichni taky v hlavě to samý. Ale nevím, jestli to není ode mě taková skrytá závist, a pak si taky říkám, že ti lidi za nic nemůžou, že to, že vědí kulový o životě prostě není jejich vina. Myslim o opravdovým životě.

A co je to ten opravdovej život?

Starosti.