Vydejte se spolu s námi kouzelným žigulíkem na cestu časem. Do zlaté éry brněnského vekslu, kdy se na ulici místo titěrných pytlíčků s marijánkou šustilo s tlustými svazky bonů. Do dob, kdy veksláci byli spojenci homosexuálů v boji s totalitním režimem, a slečny při ranních návratech z diskoték hledaly klíče od bytu v kabelkách plných čerstvě oškrabaných brambor. Kde se tam vzaly?

Dějiny neznají jen velká jména. Ne každý, kdo před listopadem šidil na kaprech, případně kupčil s králičími kožkami, se později vypracoval na respektovaného obchodníka se starožitnostmi. Po chodnících našich měst stejně tak chodí i ti, kterým ze slibného startu v osmdesátých letech zůstala na patře jen hořká pachuť neúspěchu. Někteří z nich se jí dodnes snaží spláchnout turkem v trafice, za jejímž okýnkem nakonec skončil právě ten jejich sen. To je třeba i příběh kdysi ambiciózního mladého veksláka, dnes invalidního důchodce a trafikanta v jedné osobě, pana L.

Prigl: Bylo v té době běžné, že člověka lákala vekslácká branže?
Vekslák: Vekslákem sme chtěli bejt všichni. Záviděli jsme jim, že maj háky a my máme hovno.

Kde se v Brně řemeslu dařilo nejlépe?
V Intru se to houfovalo nonstop. Před Tuzexem na hadry na Maliňáku. Jakmile se někdo podíval do výlohy na rifle, tak se po něm šlo.

Z jakých řad veksláci obvykle přicházeli?
Především cigáni, tak devadesát procent, jugoslávci taky dost. Cimři a u toho intru se pak flákali spíš ti jogurti. Ještě si pamatuju, že jednu dobu tam bejval takovej, tyvole, to ani nevím co to bylo za národnost, bylo to takový malý cosi..

Třeba i ženský?
Ty spíš byly šlapky.

Dokázal bys namalovat typického brněnského veksláka?
Love v kasírtašce, nebo omotaný gumičkou. Základ byl mrkváče, patku, mokasíny a ty bílý ponožky. To jiný lidi nosili, jenom když chtěli udělat haura. Takový kožený dlouhý pláště. Byli sme frajeři, nosili zipáče / široký rifle s kapsama se zipama – pozn. red. /, to byl strašnej hit. Nosily se načesaný patky, dělaly se s nima takový ty pohyby, jak se s tim třepalo.

Co ste třeba měli za auto?
Šalinou se jezdilo. Načerno.

Kam jste se po šichtě chodívali bavit?
To bylo různý, hodně třeba do Evropy na Masaryčce. To máš po pravé straně u nádru v prvnim patře, takovej lepší podnik to byl. Za rohem byl takovej ten bufet, ne. Na stojáka. A nad ránem jim tam ke dveřím za mříže vozili zboží. Velký várnice s voškrabanejma bramborama. Holky šly dycky ožralý na rozjezd, na podpatkách vole, dámy. V kabelce už měly nachystaný igelitky, a už tam ty brambory lifrovaly, aby se s nima na oběd nemusely škrabat /smích/. Takovej byl, ten socialismus.

Napili se i veksláci rádi?
Tak určitě.

I v práci?
Počkej, jaká práce?

No jako na ulici.
Jo tak. To ani ne, člověk se spíš hlídal. Kdyžs’  veksloval nahoře u Intru, a pak se potřebuješ na chvilku zdejchnout, tak si dáš kolu ve Sputniku třeba. To ses přes den moc nemoh ožrat, máš u sebe háky a točíš kšeft vole. Ve Spuťálu sis dal šunkovej chlebíček za 2,40,- a bylo.

Chutě veksláků tedy nebyly příliš výstřední?
Kurvám si koupil třeba nějaký jemnější cigára, a sobě marlbora, kentky. Když byla sobota a neděle, tak si pak potřeboval celej karton, že jo.

Vekslákova družka dodává: Velice slušně se chovali. To byli takový typy jako sou homosexuálové třeba. Voni se prostě chovaj velice hezky. A veksláci byli taky takoví, v tom středu města. Voni nakonec museli, to bylo jejich rito, museli reprezentovat. Ale všechna čest, štětky teda měli přepychový.

Jo, samostatná sorta byli v Brně homouši. To byla samostatná komunita. Měls třeba vykroucenýho, co to rád dal najevo, večer si dal lodičky, chodil po hlaváku, a prej „Co čumíte holky? Vekslák občas pochválil, že mu to sluší, u dveří na disko pak „zdár, puč mě pětku na vlez.“ Jak kdo, někdo byl zatrpklej, řek třeba „Táhni pyčo!“, ale jinej vekslák zas „Pocem tetino, na, tady máš, běž.“

Je tedy možné říct, že je spojoval boj proti režimu?
To spíš. Takovej ten noční život měli všichni rádi.