Když mi bylo dvacet, nemohl jsem se rozhodnout, jestli chci stříhat plech v dílně na Veslařské nebo se vydat na dráhu pomocnýho dělníka v zahradnický firmě v Bohunicích. Abych získal trochu času před tímto skokem do dospělosti, přihlásil jsem se ke studiu filosofie a religionistiky.

Nosil jsem montérky na přednášky a na ně občas sako. Nihilismus se stoicismem u mě dostoupil takového vrcholu, že jsem zažádal o pryčnu na koleji mediků. A dostalo se mi jí. Jeden říjnovej podvečer přicházím s krosnou do novýho bydlení. Na dveřích je nalepenej lísteček: „Ahoj, jsem tvůj spolubydlící, na nic prosím nesahej, dokud nepřijdu :-)“

Průser, ještě než sáhnu na kliku, to jsem nečekal. Místo vyřazenýho vojenskýho nábytku přemalovanýho namodro, se na mě usmívá komplexní bytové řešení z Ikey. Svítící glóbus a plakát s Ferrari. „Maminka říkala, že potřebuju studijní prostředí,“ vysvětlí mi později spolubydla.

Jediný knihy jsou encyklopedie a učebnice mladýho medika. „Chtěl jsem jít studovat práva, ale maminka říkala, že dneska je víc peněz ve stomatologii.“ Na poličce stojí nenačatá jablečná vodka. „Maminka říkala, že i ona bývala mladá.“

Vrtá mi hlavou, jestli ty roláčky mu chodí každej víkend rovnat do vzornýho komínku maminka nebo to dělá sám. Pak uvidím fotku nějakýho mladýho buzíka, kterej si tiskne na tvářičku srnčího pinče. Asi si ty roláčky rovná sám. Proč si ale na vrchol komínku staví vlastní zarámovanou fotku?

Ještě před medikovým návratem jsem se dohodl s třicetiletým panicem odnaproti, kterej taky studoval filosofii, že mi dá vědět, až jeho spolubydlu vyhodí ze školy. Trvalo to asi tři týdny. Za tu dobu jsem se ale dozvěděl o studentskejch kastách hodně.

Volný čas

Když zrovna nehrál můj medik tenis nebo nebyl na tréninku sportovního rock-n-rollu, bavil se střílením dokonale přesnou airsoftovou kopií M-16ky do dveří od půdy.

Já zase, po dlouhé procházce kolem řeky soustředěn na efemérní myšlenkové pochody, které jsem byl každým momentem připraven verbalizovat a spřádat jejich vztahy v krátkých esejích, cele oddán myšlence, že jednou z nich vyvstane komplexní metafyzický model, jsem vždy zakončil svou pouť rohlíkem z Žabky.

Škola

Nikdy si nepamatuji, že bych viděl mého nechtěného spolubydlícího vstávat. I v těch nejponuřejších zimních měsících jsem se budil, když bylo slunce vysoko na obloze a poté si další dvě hodiny užíval hektolitrů vřelé erární vody ve sprše. Někdy můj osamocený požitek z vodního živlu narušovali medici vracející se z odpoledních tréninků.

Na oltář tohoto životního stylu jsem samozřejmě musel obětovat některé dopolední přednášky. Ty jsem však dokázal plnohodnotně nahradit vlastními úvahami. A tak zatímco medikovi se na stole kupily sešity podtrhané osmi barvami veselých zvýrazňovačů, já se v jediném notesu prodíral směsí všech přednášek, vlastních zápisků a geometrizací univerza.

Přivýdělek

Stříhání plechu, bourání zděných přepážek, natahování kabelů. To vše jsou práce vhodné pro člověka bez orientace na zákazníka. Nejblíže jsem přičichl ke sféře služeb, když Ikea měnila výtah a já několik dní nosil maminkám kočárky do schodů. Práce se mi velmi líbila, jakož i celá podniková kultura. Od plešatého, tlustého sekuriťáka chatrného zdraví, avšak neustále v dobré náladě, jsem se dozvěděl všechno o chovu ovcí, chemickém složení českých mincí a způsobu sestavení všech typů Ikea nábytku. Právě díky němu jsem si uvědomil, že orientace na zákazníka, pečlivost a loyalita k podniku není zárukou životního štěstí, pročež moje kariéra v obchodním řetězci nepokračovala.

Zato mému medikovi se vedlo nadmíru úspěšně. Ačkoli by mu studium celé zalepila maminka, neváhal si vybojovat ostruhy a samostatnost na promo akcích telefonních operátorů a na prknech, která znamenají Datart, kde se díky svým prodejním dovednostem rychle vypracoval na tým lídra.

Vztahy

„S Haničkou jsme se načas rozešli, rozumíš. Lidi si od sebe potřebují občas odpočinout,” vysvětloval mi bez požádání zapeklitosti svého milostného života medik. Hanička byla rozhodně moc hodná a uhlazená holčička, o které by se dalo soudit, že medika příliš často nepodvádí.

Můj nejintenzivnější vztah té doby jsem navázal s třicetiletým panicem odnaproti. Hodiny a hodiny jsme trávili vášnivými debatami o tom, zda je Bůh nad logikou nebo pod logikou, a nepřestávali jsme ani během vaření bezvaječných těstovin ve společné kuchyňce. Když k nám jednou zavítal i medik s Haničkou, velmi decentně se optal: „A vy spolu… taky vaříte?”

Kariéra

„Víš, čeho se v životě děsím nejvíc?” zní medikův hlas ve tmě před usnutím. „Že bude na světě vždycky něco, co si nebudu moct koupit. Proto studuju stomatologii, abych mohl mít Ferrari.” „Hm,” ocenil jsem jeho tah na branku. „A proč ty studuješ filosofii?” projevuje se nakonec medik jako velmi pozorný spolubydla. Chudák nemohl tušit, že položil tu nejtěžší otázku na světě.

Poměrně dlouho jsem cizeloval formulaci, s níž bych byl alespoň trochu spokojen. „Vždy jsem toužil dosáhnout metaroviny každé úvahy a uvažování jako takového,” vyslovuji se nakonec, abych zjistil, že medik už dávno spokojeně oddychuje. Jestli už má splacenou hypotéku a lízing na Ferrari nevím, já občas přispěju na Prigl.