Když hráli poprvé v Brně očumovali je akorát geekové převlečení za trpaslíky, elfy a skřety, kteří přišli na maraton Pána Prstenů. Podruhý už zaplnili dolní Skleněnku, mezitim ale stihli po svých koncertech fetovat s přistěhovalcema na předměstích Bruselu, Bristolu a Hamburku. Texty o ketaminu a úpadku Evropy se líbí anarchistům a antisemitům, kteří věří na židovský spiknutí. Ať už za evropskou cestou do hoven stojí kdokoli, v Lightning Glove vyvolávává touhu primitivně vydávat energii za pomoci zvuků a říkat tomu hudba.

Sice jsou v kapele tři, ale nezvládli se na rozhovor sejít v kompletní sestavě. Jeden z Ondrů dal přednost ponoření se do temnoty a zatímco jsme se bavili  v hospodě ve zkušebně se ponořili do temnoty elektrozvuků.

Tys říkal, že v Brně jsou divný holky?

Ondra: No divný… hezký. Říkal jsem, že jsou takový mrdnutý, což je pravda. Čokovoko styl a toto

A co ty si myslíš o Brně?

Honza: Na střední jsem jezdíval ze Zlína do Brna a tam byli všichni takoví ti týpci ve svetrech, alkáči, co furt pili pivo. Vždycky když jsem přijel tak to byla Skleněnka, Krcháč. Borci si dali osm drinků, začali recitovat Krchovskýho, pak se zčadili a spadli pod stůl. A tahle esence tam zůstala doteď.

Teď  jste ale měli koncerty v Brně a museli jste vidět, že toto se změnilo. Neřikám že k lepšímu.

Honza: Teď to u vás hipstrovatí. Zlatá mládež jsou hipstři. Hipíkům buď už odzvolnilo, nebo jsou všichni u Krchovskýho ve sklepě

Ondra: Mega hipster town. Já to mám spojený jinak spíš s nákupama v Makru, na který mě vozili rodiče jako haranta, což mě vůbec nezajímalo: koupit si v Brně kilo levnýho kafe,

A váš první koncert v Brně?

Ondra: To nechceš slyšet. To byl fakt bizár jak Brno. Jsme hráli v Karel never sleeps, na koncertě kterej byl domluvenej den předtím ve Zlíně

Honza: A ten Karel to bylo snad nějaký kino nebo co. A ten den, kdy jsme hráli tak tam byl maraton projekcí Pána Prstenů, takže tam chodili týpci v kostýmech a to kino mělo bar v tom klubu, kde jsme hráli asi pro pět lidí. V polovině našeho koncertu skončil jeden ten díl a oni se nahrnuli pro piva, koukali na nás všichni ti pseudoelfové s dřevěnýma mečema čuměli na nás a chlastali pivka. Po tomto koncertu jsme říkali: „Brno allways sleep“

A na skleněnce?

Honza: To už byl příjemnej zážitek, Od roku 2013 další lidi říkali že je to v Brně dobrý. To je asi tím Bukym a AVA. A možná souvisí s koncem těch hipíků.

Ondra: Dřív všichni nadávali na Brno. Teď je tam ta Malá Amerika, vypadá dobře všechno

V recenzi vašeho novýho alba Radical Zoo v Novým Protoru se píše, že hrajete „luditické industriální techno“ – co to znamená?

Honza: „luditické“?

Ondra: hm

Honza: ludisimus bylo ničení strojů v Anglii v devatenáctým století. Teď je nová éra, zas používáme synťáky, nejen komply, ale zároveň na to neumíme hrát

Ondra: to je pozitivní věc, to je jak točit filmy na iphone, a děláš zajímavou hudbu jenom na komplu

Honza: už jenom tím, že prcáš na klávesy vymyslíš zvuk, kterej nikdo předtim

Ty máš ty malý hračky do kterých mlátíš

Ondra: mám toho víc (popisuje, nechápu)

Píše se tady o technopromitivismu a energii,.. co to je za energii, která vychází z toho, že jde všechno do prdele, že státy sledujou vlastní občany jako potenciální nepřátele a světu vládnou korporace jako v cyperpunkovým románu?

Honza: Spousta lidí je frustrovaných, svět tě potlačuje a ta energie musí ven.

Ondra: To je pradva, to byl pro mě první impulz, něco musí ven, když neumíš malovat tak děláš hudbu

Honza: na rozdíl od literatury nebo malování hudba je agrese, my jsme oba bývalí fotbalisti, prostě musíš zaskórovat, rozvlnit síť, to se transformuje do hudby

Ondra: jsme zvyklí na adrenalin

Honza: matka odmítala chodit na mý zápasy jak jsem byl sprostej během zápasů

Jak  uděláš ze zvuku nihilismus?

Ondra: to je naprosto přirozená věc

Honza: My když jsme se dali dohromady, tak jsme chtěli dělat pozitvní taneční hudbu, konečně něco pozitivní.

Ondra: Říkali jsme si, baví nás R´n´B, zasněný věci, ale hned první zkoušky ukázali, že to vůbec nezvládneme.

Honza: když jsem poslouchal doma to, co jsme nahráli, a pustil jsem si to, tak jsem byl překvapenej jaká to je depka, ten největší hnus z nás tří.

Ondra: Ondřej třeba přijde s něčím pškný, vypadá to pěkně, chce hrát něco tropickýho, ale pak se to dycky otočí do svýho opaku.

Jestli to dobře chápu, tak vás poslouchají spíš na západě, kde je bere ten nihilismus víc

Ondra: borec co nás vydává v Manchestru je úplně nadšenej z těch textů

Honza: Try vole tak to bych nakonec skončil jako tp, čím nejvíc pohrdám – jak básník.

Ondra: Počkej vždyť jsi říkal, že to uděláš.

A z čeho skládáš zvuk nihilismu?

Ondra: Já mám v hlavě různý řánry, co poslouchám, ale tím, že nemám schopnost to nějak zahrát jak by to asi mělo být, tak potom vzniká hudba která je v něčem úplně nová a originální. A když slyším reakce na nás, tak každej říká něco jinýho, co to je vlastně za žánr.

Honza: Já bych třeba byl i raději, kdyby hudba vytvářela pozitivní předobraz něčeho jinýho, nějakou utopii, Když v osmdesátých letech začali hrát rave, tak to byla velká utopie, že vytvoří nějakou novou společnost, pak přišlo vystřízlivění, Thatcherová a další věci. Teď mi říkal kámoš, že hrál v Itálii a už žádný nadšení a lidi pospolu sjetí extází. Spíš každej sám na ketaminu nebo na heráku. Ne že by si to neužívali ale užívaj si prostě tu zkázu.