Jeho duši je blízké postmoderní uvažování. „Postmoderna mě vždy lákala, protože souzní s tím, jaký jsem člověk a jak uvažuji,” říká James Cole. Kdysi studoval Překladatelství a tlumočnictví z angličtiny na FF UK, teď je ve druháku na Filosofii na ÚFARu a příští rok mu bude třicet. Dalo by se říct, že James Cole je typickej čtenář Priglu.

Povídali jsme si o stárnutí a důvodech, který ho přivedly zpátky do škamen. Část rozhovoru přinášíme ve videu v extra nízké kvalitě a část v textu:

Prigl je hrdým partnerem X Mass Hell, vánočního mejdanu na Flédě, kde vystoupí s Colem i LA4 a kompletní sestava PSH. Koukněte se na Jamesovu pozvánku a plakát:

Souvisí nějak, že ti táhne na třicet s rozhodutím studovat filosofii?
Maximálně tak, že mi táhne na třicet a rozhodl jsem se studovat filosofii.

Je nějakej další českej raper, kterej by se takhle vzdělával i ve vyšším věku?
To já netuším, nesleduju úplně situaci vzdělávání českejch raperů. Vím akorát o Filipovi z Pio Squad, kterej má vystudovanou bohemistiku.

Filosofii asi nestuduješ proto, abys mohl mít v životopise titul Mgr.
Člověk to nedělá, aby se vyvatil. To, že můžu studovat, je umožněný tím, že mám příjmy z muziky. Kdybych musel od pondělí do pátku do Kolbenky, tak bych se k tomu samozřejmě nedostal.

Odrazí se tvoje studium v textech?
Filosofie se odráží v celým životě. Není to tak, že bys byl filosofem jenom v ten moment, když něco řešíš ve škole. Cítím čím dál víc, jak mě to mění.

Co teď zrovna čteš?
To je hlavně určený zkouškama. Teď třeba čtu antický myslitele. Do toho mě zajímá hodně fenomenologie a Francouzi, takže ta linie, která se táhne od Nietzscheho, do jisté míry Heideggera, Foucaulta, Derridu…

Co tě na těchhle autorech nejvíc přitahuje?
Líbí se mi způsob, jakým se dívají na svět a jaké kladou otázky. Není to dogmatická filosofie, která se tak dlouho pěstovala. Postmoderna mě vždy lákala, protože souzní s tím, jaký jsem člověk a jak uvažuji.

Takže se ti líbí, že tenhle druh filosofie není dogmatický?
Hlavně to, že se vztahuje k životu. Husserlovo stanovisko bylo Návrat k věcem samým. Ve dvacátém století vznikla snaha založit filosofii znovu z něčeho, co je základem bytí, z takzvaného Přirozeného postoje. To je třeba Heideggerova Starost o pobyt. Tenhle důraz na praktickou stránku života je pro mě hrozně důležitej. Odpovídá mi mnohem víc než platonismus, podle kterého je skutečnost až v nějakém zásvětí.

Souvisí tenhle tvůj filosofický přístup s rapem?
Rap je spontánní tvůrčí výtrysk určité vrstvy lidí. Odjakživa to byla nízká kultura, která ale tím, že je nízká, je i hrozně svobodná.

V čem je vysoká kultura svazující?
Vždycky máš v rámci ní předepsané postupy a vzory. Definice toho, co se smí a nesmí je její pevnou součástí. Když chceš napsat sonet nebo operu, musíš dodržovat spoustu pravidel. Oproti tomu nízká, nebo chceme-li triviální, kultura, ať už v hudbě nebo literatuře, vysokou kulturu vyživuje a stimuluje. Vysoká kultura se k té nízké vrací a vybírá si z ní nové prvky. Svoboda, lidovost je na nízké kultuře to krásný. Rap je lidová tvorba.

Je podle tebe nějaký styčný bod mezi postmodernou a rapem?
Určitě, protože postmoderna smazává rozdíl mezi nízkým a vysokým. V dílech Joyce nebo Pynchona není žádná půda, na které by se to dalo rozsoudit. A proto se mi to líbí. Podle mě všechno, co člověk tvoří, musí odrážet současnost, jinak jde o zakonzervovanou blbost. Dnešní akcelerovaná globální, technologická společnost se musí vyjadřovat úplně jinak než před sto lety. Partikularizace směrů vědění je dnes tak obrovská, že není šance celou skutečnost obsáhnout. To skončilo někdy s Leibnitzem.