Víte co mají společného slova „prigl” a „borec” s Brnem? Ano? Pak věřte, že nevíte. A víte, co má společného Brno s jeleny, s Velkou vlasteneckou válkou, s Borbou Bělehrad, s dřevěným hradem? A že by se Brno mělo vlastně jmenovat trochu jinak? A co má „prigl“ společného s výpraskem, nesmysly, Rakouskem a klackem?

Není třeba opakovat, že se náhody dějí. Mě jedna potkala v osobě staršího muže s šedivým vousem, baťohem na zádech a dvěma plnými igelitkami. Ti z Vás, kteří teď přestávají číst, o hodně přijdou. Ta osoba byla Laďou Plchem, slavistou, etymologem, novinářem a fotografem.

PRIGL

Stál na baru, popíjel pivo a zeptal se, jestli si mě může vyfotit. Přikývl jsem a dali jsme se do řeči. Od fotek přecházíme k etymologii a hantecu. První otázka směřuje rovnou k věci, která mě nejvíc zajímá. „Znáte původ slova prigl?“ „Ano, o hantecu jsem vedl v novinách dokonce celou rubriku…“

Prigl je vídeňské slovo. Psáno „Prügl“ (v němčině „Prügel“) a vyslovováno stejně jako prigl s měkkým i (v němčině jako normální přehlasované u) se používá k označení hole, klacku nebo obušku. Existuje i sloveso „Prügeln“ – tlouci někoho, bít se. V tomto smyslu se dostalo i do brněnského hantecu.

Ještě v šedesátých letech mělo stejný význam jak v Rakousku tak Německu. „Dostat prygl!“ znamenalo být zmlácen. Přeneseně pak „Neval na mě takový prygly!“ – neříkej mi takové nesmysly. V té době se také říkalo přehradě „přehec“. „Jdeme na přehec!“, jste mohli slyšet běžně. A pak přišel Franta Kocourek, naprosto němčinou nepolíbený, kterému se slovo „přehec“ nelíbilo a zaměnil je slovem „prigl.” Existuje názor, že Franta hantec vymyslel. To je pitomost. Hantec tu byl dávno před ním, on jej pouze přetvořil k obrazu svému.

BOREC

Chvíli na pana Plcha zírám, neboť jsem si s původem slova „prigl“ dlouze a bez úspěchů lámal hlavu a on mi to vysvětlí během dvou minut. Nicméně etymologická debata dále pokračuje. Zašmátrám v paměti, neboť ho chci něčím dostat. „A víte, co má sloveso obořit se na někoho společného s oborou?“, ptám se s mírným úsměvem polovičního vítěze. „Vím.“, zní stručná odpověď.

Obora, třeba ta na jeleny, je nějaký ohrazený, jasně vymezený prostor. V ruštině existuje slovo „oboroniť sja“, které znamená ohradit se vůči někomu, vymezit se, mít před někým odstup, bránit svůj prostor. Z toho je slovo „borba“, vést obranný boj. Za druhé světové vedli Rusové vlasteneckou borbu. Bránili se bojem proti nepříteli.

V srbštině znamená slovo „borba“ boj. Je obsaženo v jejich hymně a jmenuje se tak fotbalový klub hlavního města, „Borba Bělehrad.“ Ze stejného základu je i český „borec“. Dřív spíše ve významu sportovce, který boří rekordy. V hantecu jím pak začli být označováni v pozitivním smyslu muži.

BRNO

V češtině máme „obrnit se“, „brnění“ nebo chceš-li „obrnění“. A víš co? Není pravda, že by název Brno vznikl z nějakého slovanského názvu pro hliniště, bláto nebo bažinu či přejatím německého místního názvu. Brno je výraz pro ohrazené, opevněné místo. „Obrno.“ Takové jako našli na ulici Ypsilantiho (spojuje Křídlovickou s koncem ulice Křížové) na Starém Brně. Byly to zbytky dřevěného hradu u brodu řeky.

Není náhoda, že Staré Brno se jmenuje Staré Brno. Bylo totiž tím původním. Středu Brna se říkalo Nové Brno a bylo skoro celé německé a Němci založené. Ale střed a srdce původního Brna ležel právě ve starém dřevěném hradu u řeky Svratky. Tolik dnešní etymologický kurz. Nicméně k výkladům pana Plcha se na Priglu zcela jistě vrátíme.