Nadešly každoroční letní festivalové orgie. Proto přinášíme přehled zásad, podle nichž – na Hip Hop Kempu i v Trutnově – jedná zkušený návštěvník, který přijel z našeho města. Právě tomuto věčnému bardovi totiž vděčíme za příjemné zacházení, kterého se od pořadatelů návštěvníkům z jiných měst nedostává. Nebo se snad po vás už někde vozili za to, že jste z Brna?

Někde tady už zaznělo, že člověk z Brna má dveře všude otevřené dokořán. Zapomeňte na bodré popichování, které si bere na paškál moravský naturel. Jízlivé řeči o vašem přízvuku nebo hledání slámy, co by čouhala z bot. Podobné situace jsou na mnoha vyhlášených filmových i hudebních festivalech denním chlebem celých okresů a krajů už dlouhá léta. Chtělo by se s úlevou zvolat: Jak je to safra možné, že Brnu se tyto ústrky jako zázrakem vyhnuly?“ Omyl. Ve skutečnosti jde o výsledek mravenčí práce, která jako taková samozřejmě má svá pravidla.

Raper: Nikdy o sobě zbytečně nemluvte

„Jednu věc ti můžu říct hned. Respekt nepřijde sám. Musíš jít a vzít si ho. Jedeš na kemp a nikdo tě neviděl, jestli hustlíš doma před barákem. Takže je to zas na tobě a jedeš vod začátku. Jistě. Jde sice hlavně o to, s kým tě lidi viděj mluvit, ale není to všechno.“

Co mám udělat?

„Tak hlavně bys nikomu neměl moc vykládat co seš zač. Když už, tak ti lidi by to z tebe spíš měli sami páčit. A hlavně se stejně nic moc nedozvědět. Žvanit hodinu s každym, koho potkáš ve frontě, to je největší toy. Někdo se tě zeptá odkad’ seš. Děláš, žes neslyšel. Zopakuje to a už se v tom sám začíná motat. Dlouze si ho prohlídneš a skoro zašeptáš. To „..z Brna“ by člověk měl spíš vodezírat, než slyšet. Domyslet si to.“

Hipster: Neříkejte, jak to chodí ve vašem městě

„Asi úplně nejtrapnější je, když někam jedeš s někým, kdo to moc nesleduje, sotva vyleze z autobusu – trochu přeháním – a hned začne vykládat, kdo u nás teď’ hrál, kam se v poslední době chodí a tak. Tos mohl dělat dřív, ale dneska už budeš akorát za vola.

Jako že nejsme v Berlíně?

Přesně.

Chartista: Ignorujte slavná jména

My jsme to vždycky měli tak, klidně třeba už od počátku těch osmdesátejch let, že pod tím pódiem stojí se zapalovačem nebo holkou na zádech jenom burani. Možná právě tenhle pocit tady ty zdejší máničky spojoval.To samý pak vůbec s nějakou euforií, kdo že to dneska vystoupí. Říkat jak se nemůžeš dočkat a tak. To člověk často spíš dělal, že o těch slavnejch kapelách snad ani neví.

Jít na koncert a pak to prostát u šatny.

„No ne, když tady byli poprvé Jethro Tull, tak jsme nakonec zůstali stát u výčepu.

Cinefil: Vypěstujte si nedůvěru k newcomerům

„Drtivá většina takových těch naivních, zapálených studentíků z Oblasti musí za každou cenu stihnout úplně všechno. Což se pak přirozeně odráží v nedostatku prostoru pro nějakou reflexi toho,co jsem právě shlédl. Po určité době jsem začal pozorovat, že si samozřejmě tito lidé zvlášť libují v experimentálních studentských filmečcích. Snad ani nemusím dodávat, že podobným věcem jsme v Brně měli vždycky daleko.

Zaměřit se na klasiky?

Nejlepší je najít si nějakého pozapomenutého žijícího tvůrce. Takového, který promarnil alespoň jednu větší šanci. Zároveň má ale určité jméno právě mezi těmi klasiky.

Punkáč: Dobré vychování

„Já bych nepodceňoval ten chlast.“

Jinde se nepije?

“To ne. Akorát kdejakej lojza z Ústí se ti tam bude válet imrvére namol tři dny. Kdežto člověk z Brna je k ostatním slušnej, i když třeba o sobě neví. Můžeš něco zničit, nějaký židle. Ale ne moc, a ne naschvál.”