Možná ho znáte z Á Dvojky. K setkání s námi vybral hospodu Zágreb v Krpoli, která je podle jeho slov zajímavá tím, že se v ní schází hodně nácků. Řeč tudíž přišla i na ně, na pankáče. metalisty, devadesátý léta a celkově život subkultur v Brně. Občanským jménem Ondřej Daniel je historik, spoluzakladatel Centra pro studium populární kultury (CSPK). Zajímá se o subkultury a městské prostředí. 

První tradiční arogantní otázka? Jak se ti líbí Prigl?
Jo, tak mě se to líbí. Teď jsem jel přes Oslavany, esteticky je to tam hodně zvláštní. Dřív tam bývaly doly, Všechno se rozpadá, jsou tam rezavý montážní haly. Je to napůl postindustriální prostor a napůl venkovskej, to mě připomnělo některý části Brna, o kterých jste psali. Jak kdyby sis vzal kousek Ostravska a přesunul ho tady na Brněnsko. Zvláštní.

Jak Adamov?
Adamov jo… ale tam se nikdy nic netěžilo, tam jsou jenom fabriky. Ale taky to tam není v nějakým extra rozkvětu. Každopádně na Priglu se mě třeba líbil ten článek o osmdesátých letech na přehradě.

Ty sám se osmdesátýma létama zabýváš?
Jsou dobrý, ale začátek devadesátejch mě připadá ještě lepší. Tam máš kontinuitu s těma osmdesátejma létama, s vekslákama, se vším všudy, a do takovýho devadesátýho třetího, čtvrtýho to bylo hodně zajímavý. Já se to v Centru pro studium populární kultury snažím tlačit hodně do těch devadesátek.

A ve městě se to projevilo jak?
Tak z té doby pochází dost svérázný věci. V Brně Boby. Třeba v Mikulově banka, která je jakoby secesní, ale nahoře je taková zvláštní zlatá věc. Estetika nově bohatejch.

Máš pocit, že je rozdíl mezi bohatejma tehdy a dneska?
Asi jo, ten vpád kapitalistickýho výrobního způsobu byl tak brutální, že ti lidi na to nebyli vůbec připravení. Dneska se ti tzv. bohatí už snaží držet lepší styl. Chodí hrát golf, vybírají si francouzský vína, snaží se mít lepší úroveň. O to se teda snažili i v devadesátých letech, ale strašně kýčovitým způsobem.

„Mě připadá jako nejlepší ilustrace – i když je to provar – pořád Dědictví”

Tím myslíš, že už to není jenom kopírování nějakýho domnělýho „jak by to mělo vypadat?“
To asi je kopírování, nějakej obyčejnej volič ODS určitě kopíruje. Oni to mají dneska už hodně spojený s tím cestováním, třeba generace dnešních padesátníků, která nemohla za hranice, o to víc cestuje dneska, že jo. Oni ale jezdí spíš do alpskejch zemí a tam se učí trošku jinýmu stylu než třeba tomu angloamerickýmu, co znají z televize.

A v těch devadesátých letech?
Tam byl Dallas. Mě připadá jako nejlepší ilustrace – i když je to provar – pořád Dědictví, tam je to skoro všechno: pestrobarevný saka, kravaty, návštěvy těch prvních bordelů, kabriolety, tyhle věci… navíc je to z Brna, Karla Gotta tam potká… Připadá mi dobrý to sledovat v měřítku střední Evropy, jestli to bylo jenom u nás.
Já to mám zjištěný v zemích bývalé Jugoslávie, kde to bylo trochu jiný. Ty země procházely i v osmdesátých i v devadesátých letech jiným vývojem. Ale co se týče té módy, oblíkání, stavění obrovskejch baráků, to bylo podobný.

A v Polsku?
To ještě nevím, ale budeme dělat konferenci s Polákama, takže doufám, že se to dozvím.

Ale veksl byl i v těch ostatních východních zemích?
Vekslování určitě existovalo v Rusku, ale v těch ostatních zemích fakt nevím. Ono to souvisí s tím, že asi od roku 87 byla relativně otevřená hranice pro západní turisty, kteří sem vozili tvrdou západní měnu.“
.
Navíc devadesátý si pamatuju, taky zvláštní doba.
Mě připadá naprosto fascinující na té době eurodance, Skupiny jako Twenty4Seven byly v té době extrémně populární, něco jako soundtrack svý doby.

A čím si ten styl získal takovou popularitu?
Někdo se vždycky bude snažit napodobovat to, co je populární, a přizpůsobí si to svýmu modelu, třeba tady v našich zeměpisnejch šířkách používali i harmoniku. A když se vrátím k té Jugoslávii, tam se používá termín turbofolk, který kříží folklor a techno nebo něco takovýho. Novokomponovaná národní hudba se tomu říká korektně, ale to bylo všude, v Rakousku Edelweiss, v Německu K2. U nás to mohli být třepa Rapmasters: „Jsi slizkej had“ Používali uplně stejnej motiv.

A jaký měla charakteristiky skupina lidí, co poslouchali eurodance?
Oblíkali si Diesel, říkalo se jí proto i diesláci. Politicky to byla jedna z nejkonformnějších subkultur, co kdy existovala. Já nevím, jak bych to řekl, ono to bude znít škaredě, ale je nezajímalo nic jinýho – tehdy byl populární dvojkovej Volkswagen Golf (pak trojkovej, ten je populární pořád), takže mít tady to auto, nějaký dobrý hadry a hotovo.

„Lidi se před náckama zavřeli a ze střechy na ně házeli lahváče. Než přišli policajti a vyčistili to.”

Subkulturní život, i ten nekonformní, byl ale v té době bohatější.
To rozhodně. Tady na Královopolský byla Šedá litina, což byly bývalý slévárny na Košinově u Mojmíráku a tam byl jeden z prvních squatů. Pořádal se tam festival Under Plunder. Tenkrát jsi tam našel všechny androše, chodilo se třeba i na Psí vojáky, kteří v Brně hodně hrávali. Prostor fungoval v pátek a sobotu, ale byly tam koncerty i v týdnu. Všechno pololegální. Útočili na ně rasističtí skinheadi, že to jako dobijou, tak lidi se tam zavřeli a ze střechy na ně házeli lahváče. Než přišli policajti a vyčistili to.

Mimo androšů tam chodili pankáči, to se poslouchal crustpunk, anarchocore. Pak tady byli ještě od osmdesátejch let hodně silní metloši. Tehdy bylo zajímavý pozorovat, jak měly jednotlivý subkultury rozpalcelovaný zóny: okolo Prioru (dnešního Tesca) se scházeli metloši a prodávali si tam desky. V místech, kde ústí transit na Josefskou z podchodu pod nádražím, tak tam bývali nahoře pankáči. No a nácci byli na šestým nástupišti, protože tam měli stánek. Odtam jezdily vlaky na Břeclav a tady ta část byla poměrně silná. Tyhle věci byly důležitý znát, abys věděl, čemu se máš vyhýbat.

„Mýtus, jak bylo za komunistů nebezpečný být součástí nějaké subkultury, mi připadá úplně nesmyslnej”

A jakým způsobem revoluce zamíchala kartama v subkulturním životě?
Najednou ty lidi nikdo nekontroloval, takže rychle po převratu začaly hrát kapely. Možná se nemusely tolik schovávat, což ale nemusely ani na konci osmdesátých let, takovej ten mýtus, jak bylo za komunistů nebezpečný být součástí nějaké subkultury, mi připadá úplně nesmyslnej. Já si pamatuju, že na konci osmdesátek chodili pankáči s čírama, zatímco dneska už takový neuvidíš.

Tady těch skupin bylo několik už před revolucí.
Skinheadi, těch bylo pár, pankáčů těch bylo o dost víc, metlošů bylo hodně. Po 89. hodně lidí začalo poslouchat uplně jinou muziku, tehdejší komerční hudbu. Lidem, co poslouchali eurodance, se tehdy říkalo technaři, to souviselo i s tím jak se česali: vlasy sčesaný po bokách, takovej jak Brandon nebo Dylan z Beverly Hills.

„Skini do té doby neměli žádnou svou kapelu, která by byla extrémně známá, takže chodili na punkový koncerty”

Ten rok 89 to rozházel určitě politicky.
Do té doby se skinheadi a pankáči kamarádili a potom to přestalo. Ještě v roce 1991 dělali společně nějaký pogromy na cigány, v Brně Romové dokonce organizovali domobranu.

A kdy nastal ten rozvrat?
Já myslím, že tam sehrál dost velkou roli Orlík, skini do té doby neměli žádnou svou kapelu, která by byla extrémně známá, takže chodili na punkový koncerty, protože neměli svoje vlastní. Rasistický texty mohly hrát i punkový kapely, to bylo vlastně prorostlý oběma směrama. Ale měli bychom si to ještě dostudovat, to je taková pracovní teorie.
Každopádně tehdy už pomalu vznikala i Československá anarchistická federace, no a určitě tam bylo podstatný i to, že už neměli komunisty jako společnýho nepřítele. Teď existuje i kombinace skunks, to jsou ty patky na hlavách.

Skunks?
Z kombinace slov skins a punks, ale myslím, že jich je jen pár v Praze, v Brně vůbec.

„Nejbrutálnější je RnB, který vyšlo z gangsta image, ale ten subkulturní potenciál už to nemá”

Dneska aby se v tom prase vyznalo.
Dneska je otázka, jestli jsou ještě subkultury. Vyznavačům těch stylů, je většinou přes třicet, ti už toho moc neudělají. No a komerční kultura to nabourává. Nejbrutálnější je RnB, který vyšlo z gangsta image, ale ten subkulturní potenciál už to nemá. Ono je taky blbost si myslet, že subkultury jsou jenom mladí. Původně subkultura znamenala formaci stylů, lidi co se oblíkají stejně, a mají i podobný postoje, ti mladí tím byli implicitně myšlení.

A tam jde i o nějaký vymezení se.
No možná se subkultura filatelistů vymezuje jako smysluplné trávení volného času a má to nějaký mobilizační potenciál… O tom se ale dozvíme jen těžko.