Obědová pauza v Karlíně. Meníčkovej talk je v plným proudu. “Věrka říkala, že Milena říkala, že to nikdo nechápe,” šeptá holčina nad lososem. “Já jsem mladá, takže bych chtěla být intern,” zní vedle nad cézarem. “Máme v týmu především mužský element, chtěla bych ho diverzifikovat,” sleduje kočena v zrcátku stav rtěnky po fenyklovým salátu. “Žádný den není stejný,” srká druhý víno postarší kolegyňka.

Holčina, Kočena, Kolegyňka

V džungli mezi kuchyňkami a toaletkami korporátů, částečně chráněny stínem kukaní před nemilosrdným umělým osvětlením, se vyvinuly hned tři druhy přičinlivých žen.

Nekonečná ochota, švitořivost a tvárnost jsou hlavními evolučními nástroji Holčiny. Netrvá dlouho, aby spolupracovnice zjistily, že její pokora není přetvářka, ale odraz nekomplikovaného nitra. Na jejích přikrčených bedrech stojí prosperita podniku už od dob prvních stenotypistek a spojovatelek na C.K. Drážním úřadu a díky těmto ctnostem procupitala napříč staletími až do Googlu na Smíchově. Kolegové i nadřízení si toho jsou moc dobře vědomi, pročež je Holčina univerzálně srozumitelné pojmenování pro “Blbka, co se sebou nechá vyjebávat.”

Druhým typem, tedy Kočenou, označují příslušnice ženského kolektivu “Zasranou namyšlenou pizdu, která tady snad dlouho nepobude.” Zatímco po příchodu ochotné, nekonkurující Holčiny se kolektiv velmi rychle vrací zpátky do pracovní letargie, moment, kdy se z plastovýho křoví na recepci vynoří ambiciózní bitch na šteklích, spouští bzukot celýho patra na obědových pauzách i WhatsApp skupinách.

Cílevědomá Kočena si velmi rychle vyhlídne pár vhodných Holčin, které výměnou za přátelství na FB za ni udělají tu nejotravnější fachu. Holčiny tak bezelstně stagnují, zatímco z Kočen se stávají nadřízené, osamostatňují se jako podnikatelky či se vyvalují v přímořských haciendách polských CEOs pro CEE.

Holčiny se zase se svými neprůbojnými manži a příti odebírají do sídlišť a satelitů za městem, kde se na několik let zakuklí, aby zpátky otevřenými dveřmi do kanceláře vlétly jako plnohodnotně zaoblené a antidepresivy emočně stabilizované Kolegyňky. Základním rysem Kolegyňky je, že už nehoní vodu. Nikdo od ní nic nečeká, ale díky tomu se do ní ani nikdo zásadním způsobem nesere.

Spočítat poměr holčin a kočen v průměrným pražským kanclu je obtížné. Charles Darwin ho ve svém O původu kancelářských druhů odhadoval na krutých 4:1. Metodologii výpočtu v dnešní instagramové době ztěžuje skutečnost, že nejedna Holčina se považuje za Kočenu, i když okolí už ji dávno bere jako Kolegyňku.

Třídou samou pro sebe jsou vysoce postavené vedoucí. O nich ale na Priglu nevíme vůbec nic. Snad jen to, že dle odposlechů meníčkovýho talku Holčin, Kočen a Kolegyněk, se jim vždy říká křestním, s úctou vyslovovaným, jménem. Každopádně psychoanalitici se věnují všem kancelářským skupinám bez rozdílu.

Střední škola Openspace

Že je kancl velký prosperující firmy jen pokračováním střední školy, není pro Femme Office žádná tragédie, ale naopak požehnání. Moment přijetí je jako začátek školního roku dobrodružně vonícího novými sešity. Roku, který 30 let neskončí. Prázdniny se sice ze dvou měsíců zdrcnou na měsíc a něco, ale zato desetiminutový přestávky se natáhnou na 8,5 hodiny denně. Během nich může člověk dál popocházet v uličkách, zastavovat se u ostatních stolů a družně švitořit nebo prostě jen tak letargicky sedět na prdeli.

Romantičtější povahy, které rády bloumaly s třídnicí po zšeřelých chodbách, si svůj zvyk podrží i v officu, kde s šanonem v podpaží můžou snít, na koho při cestě výtahem mezi patry narazí tentokrát. Na obědových pauzách, stejně jako předtím ve školní jídelně, pak probírají, co všechno se musely naučit, připravit, a jaké za to dostaly ohodnocení. Stačí vyměnit “fotosyntézu”, “Jana Lucemburského” a “derivaci” za “Retail”, “FMCG” a “KPIs.”

Ontologické bezpečí “vím, co budu dělat od pondělí 7:00 do pátku 16:00” nakrátko ztracené po maturitě se rychle navrací s podpisem pracovní smlouvy. A s ním i plná palba dalších firemních benefitů. Stravenky, kulturní poukázky a dokonce i prachy. Kancelářskou ontologii dotváří i sdílený jazyk, meníčka a totožné pilule od psychologů.

Korporátní kalba

Pátek co pátek nabíhají Holčiny v holinách, Kočeny na šteklách a Kolegyňky ve zdravotní obuvi do fialovožlutě podsvícených barů a vináren. Pracovní a sexuální konkurence z kanclíku se nejlíp oťuká s plátkem melounu v drinku a podobiznou Jamese Deana na hajzlu.

Holčiny, které doufají, že v nich chlast probudí ležérnost kočen, se už po třetí skleničce vyznávají ze své životní bezradnosti. Znamená decentní pojeb nadřízeného za špatně zvolenou barvu události ve sdíleném kalendáři, že si na ni šéf zasedl? Má její letní láska s pinglem na Ibize budoucnost? Komu se chce taky na záchod?

Střiknutý kočeny se holčin ujímají s matriarchální bohorovností, na střídačku jim udílí rady a příklady ze svých dokonale pořešených životů a vypočítávají kariérní úspěchy svých super příťů.

S věkem se barová dikce korporátních holek mění. Juniorní telecí léta střídá cynická seniorní sexualita. Třem pětačtyřicetiletým zasloužilým holčinám, toho času kolegyňkám, vypráví rovněž pětačtyřicetiletá kočena o tom, jak postupně přefikla sportovce-horolezce, ženatýho intelektuála a vdovce-stavaře. Kolegyňky-podřízené se snaží být ze slušnosti sprosté, ale spíš už se vidí doma s dětma a pod manžou vyhřátou peřinou. Nadřízená alfa s nimi ale nemá slitování a dál do nich hustí rady, jak klofnout lehce kulhající ekvivalent Pana božského v Hudy výbavě.

Bar je to místo, kde si ženy z korporátu přiznávají psychické problémy nejotevřeněji. Holčiny nejdřív vyhledávají pomoc u glutamátu na obědových pauzách, u čokoládiček večer před televizí a až pak u psychiatra. Kočeny se většinou hroutí naráz. Kolegyňky mají už zhroucení dávno za sebou a místo smyslu života chtějí od okolí už jen trochu toho uznání a slušného zacházení.

Mezi nimi všemi pobíhají interns a v očích se jim zračí, že mají ještě celej život v kanclu před sebou.