„Vás hipstrů je v Praze hrozně málo, pár opravdovejch je možná jen tady v Krymský,“ vysvětluje Duc Viet Duong, když se ho organizátor vernisáže dvou mladých Vietnamek Honza Látal ptá, proč mají Vietnamci v krámech jenom taveňáky a balenej salám.

Dělat si srandu z hipstrů je až moc snadný. Proto jsme toho před časem nechali. Dnes, když byl vyhlášen hipsterům konec, je načase si přiznat, že Češi vlastně ani neměli šanci nebýt trapní.

Postavme se tomu čelem: hipsterská móda je předurčená jihovýchodním Asiatům. Můžete nosit tlustý obroučky, patky, sebenesmyslnější hadry a stejně to v Česku dotáhnete maximálně na Blbýho Pražáka.

Bílí Češi to mají holt těžký. Od raných devadesátek zkoušeli rapovat, ale i ten nejtvrdší českej raper vypadá ve srovnání s libovolným černochem z kanclu jako uhrovitej básničkář, co se nemůže najít ve světě dospělých.

Ti, kterým bylo někdy v letech 2006-2007 osmnáct, zkusili být hip, ale opět narazili na genetické a kulturní limity svého češství.

Duc Viet je hlavní postavou části dokumentu, kterej Látal natočil o Vietnamcích v Česku. „Naši rodiče chcou, abychom vychodili gymnázium a pak ekonomku,“ líčí okolo stojícím Čechům – studentům teorie umění a milovníkům multikulti. Taky vysvětlil recept na úspěch, kterej dnešním mladým většinou nedochází: „Když někdo prodá hodně toaleťáků, tak má pak hodně velkou vilu.“