derstirnderfaust

Vox populi, vox Dei

Hlas ľudu, hlas boží. Presvedčil som sa o tom, keď sa mi dostalo cti vypočuť si tak komplexné zhrnutie poznatkov o téme dnešných dní, prohibícii, že nemôžem mlčať. Príval múdrosti vytryskol náhodne, zo srdca obyčajného človeka. Ten človek je hora zaručene pravých svalov, ktorá sa nehanbí prehovoriť. Je to človek, ktorého nezastaví ani silné ráčkovanie. Nepodeliť sa o jeho pravdy by bolo pustým alibizmom, chodením okolo horúcej kaše v tom najhoršom zmysle slova. Súčasne by som tiež pripravil tucty Čechov a Slovákov o zrozumiteľný a pútavý výklad pálčivej témy, ktorý by z odborníkov museli páčiť hodiny, a stále bez záruky pochopenia celej veci. Tu uvidíte, že objem neznamená nič, obsah všetko.

Než vás zoznámim s obsahom vyhlásenia, musím vyvrátiť jeden mýtus. Hnev a rozhorčenie nezatemňujú rozum – ako sa dočítate, bystria ho; číria myšlienky a dávajú im smer a pádnosť. Tiež musím upozorniť, že vyhlásenie obsahuje príčinu, popis a aj riešenie celého problému. Nenechajte sa zmiasť neobvyklým poradím; z bázlivej úcty voči autorovi som si nedovolil ho meniť a zničiť tak niečo, čo bol nepochybne tvorivý zámer. Češtinárom sa ospravedlňujem za prípadné chyby v prepise – keď sa tieto slová budú ryť do obelisku na Petrove, určite sa toho ujme niekto zodpovednejší.

Nezostáva, než s plameňom v srdci odhaliť vnútro problému s názvom PROHIBÍCIA:

„Jako vole každej může prodávat a pálit jako to tak dycky vole bylo. Si každej vole doma normálně těch padesát litrů jako pálí… co jako s tim maj ňácí fízlové vole… pyčo jako bych těm fízlům co jaký povolení vole než si ho seženou vole, a neže jako by nevodjeli, no… možná nevodjedou, ale stejně bych to vole vylil vole jasný, že bych to jako nezlegalizoval vole do tý doby než si vopatřej vole povolení… jako každej barman normálně vole by to mohl prodávat a bych to pak normálně vylil… vole fízlové pyčusové nejvíc nesnáším vole! …se prostě do slušnejch lidí aby měli cikáni a ráthové vole prostě… jen kradou a prostě ten stát je už takovej rozkradenej že musej zase víc krást… ale jasný že kradou vole každej tady krade a voni nejvíc jako… vole ráthové pyčo… mně sere vole chlapi zdar!“

Tá stručnosť a vecnosť. Kiežby som ja, púhy pisár, vo svojej túžbe ukázať tento klenot svetu, dokázal byť taký stručný, taký úderný a trefný! Nie, niet takej nádeje. Načúvajme preto prirodzeným talentom z ľudu, ich slová nás povedú k víťazstvu a slobode, pretože ich srdcia nepoznajú strachu pred mocou, oni sami sa nekrčia v kúte; neohrozene volajú, ani v šatni a nahým im ich pravdu nikto nevyᴙve!

Už to vidím na bronzovej tabuli, v lúčoch zapadajúceho Slnka… vole ᴙáthové pyčo…

front

Adamov – město snů, práce a pití

Bez častých výletů do Adamova v současným Brně neznamenáte vůbec nic. O Adamově se píše v novinách, točí reportáže a dokonce vznikla zcela nová forma tzv. adamovská Standap comedy:

Krnění – se Standou v Adamově from Krnění on Vimeo.

Zvát intelektuálky na výlet do lesa v okolí Adamova je lepší než do kina. „V těch holkách to probouzí temnější kouty jejich duše,“ glosuje trend náš místní zpravodaj Miroslav Brno. „Na rozhledně Alexandrovka západ slunce a po cestě dolů potkat divočáky, to obměkčí každé srdce..“ dává nahlédnout do kuchyně člověka, který si je vědomý kulturních trendů. „Atmosféra je nejsilnější v neděli večer, jak se nikomu nechce do práce,“ doplňuje.

V minulém reportu o Adamovu jsme se soustředili na rána spojená s odjezdy vlaků směr Brno a práce. Dopoledne se pak ukázalo ve znamení popíjejících nezaměstnaných a důchodců, během kterého jim dojde energie i keš. Tentokrát jsme se zaměřili na příjezdy z práce v odpoledních a večerních hodinách.

Komančský étos města nás zmátl natolik, že jsme předpokládali hospody plný už v době, kdy by měla končit ranní směna. Na zahrádce nádražky však posedává jen pár školáků a na první pohled cynický cyklista (kdo jiný něž naprostý cynik si dá po sedmdesátce dres a la kostlivec).

Ne každý po cestě z práce odolá vábení velkoměsta a v přijíždějících vlacích se mísí unavení s opilými. Jeden chlap oslavil konec šichty tak výrazně, že mu petka s vínem vypadává z ruky už v Brně na nádru. „Toho čekají dva dny volna“ vysvětluje alkonávyky zdejší dělnické třídy Miroslav.

Směny ve fabrikách a skladech rozstrkané po nocích i dnech i po celém týdnu neumožňují přesně odhadnout, kdy se hospody zaplní a nutí pingly k neustálé pohotovosti. Před pracovním dnem se pije s rozumem: čtyři, pět piv a turek před odchodem.

Smutek ale snad i malou sentimentální radost vzbuzuje v Miroslavovi oživování či udržování místních strojíren v provozu. „Ti kluci žijou stejně jako jejich tátové, pracujou tady ve městě ve fábru a po práci chodí na pivo sem do Masny nebo jinam,“ popisuje dojatě a dívá se na slunce zapadající za protější stranu údolí zbarvené podzimními stromy.

Poslední otevřená hospoda, která je často jedinou variantou, kde se dá v Adamově po desáté pobavit, je Masna. Zahrádka oddělena od idylického sídlišťátka Ptačina maskovací sítí skýtá útočiště do nočních hodin. Není výjimkou, že se zde odehrává souboj o to, jestli dýl vydrží chlastat feťáci nebo matky na rodičovské, jediné skupiny obyvatel, které nevstávají druhý den do práce. Miroslav svědčí, že poměr vítězství se přikláni jednoznačně na stranu mladých matek, které často pokračují do ranních hodin s lahví tvrdýho někde na bytě.

 

Spolu s našim fotografem Miroslavem Brnem bychom článek rádi věnovali všem mladým, kteří se do Adamova stěhují s odhodláním se celý život prokousávat.

Komentujte

Váš email nebude nikde a nikdy zveřejnen

 

Komentáře

  • Murphy

    21 Sep 2012

    PEcka! hahaa..

    zatim nej blogger!

  • Pan Látal

    22 Sep 2012

    Aspon citovany mluvci lidu ma tolik rozumu, aby nepovazoval ratha za politickyho vezne.

  • Radek

    22 Sep 2012

    Výborně! Jen tak dál! Je potřeba říct, co si o tom všem Brno myslí. (U Jóviše, co já bych dal za 50l dobré slivovice na zimu… :-( )