Oficiální představení nepasterizovanýho Starobrna bylo ve čtyři, ale v pivovaru a okolí se chlastalu už mnohem dřív. Čepovaný pivo v kelímcích i ve skle bylo k vidění všude, netrpělivci si kvůli dlouhým frontám kupovali petlahve a lahváče a rozdováděný skupinky všech věkovejch kategorií zabraly území od pivovaru až do půlky Mendláku.
K vidění byly dvojice a trojice tátů s dětma, kteří si zašli na odpolední procházku. Na každý pád dostat se k pivu se ukázalo jako docela problém. Na pivo se u venkovních výčepů čekalo i přes deset minut a chvílema to vypadalo, že je pivo v Brně nedostatkový zboží nebo, že ho točí zadarmo.
Kromě nepasterizovanýho piva se představila i kvasnicová třináctka, solidní zájem ale byl i o starou dobrou dvanáctku. Open-air festival v zimě je, jak se ukázalo, možný zrealizovat. Kombinace zimních bund a kelímkovýho piva jen působila trošku zmateně, spíš to vypadalo jako by se najednou ochladilo na letním festivalu.
Na rozdíl od festivalu je tady na místo hudby nebo filmu hlavním tématem všech debat jednoznačně pivo. O tom se řeční všude, nejsofistikovanějí působila skupinka mužů ve středním věku, kteří chodili od výčepu na zahrádce pivnice rovnou zpátky do fronty. Nechtěli, „ani čekat ani pít větráky.“ Respekt.
Krom oficiálních kapel, na kterých bylo namačkáno, se dole na Mendláku snažil přijít k pár korunám harmonikář. Když se k němu připojil ještě starej opilec s hůlkou a zpěvem, nemělo to chybu. Nevim, jestli se s ním šábnul o prachy, ale rozhodně mu publikum zvětšil.
Protože je v deset noční klid, kohoutky se v této hodině utáhly, což někteří návštěvníci nesli dost nelibě a dovolávali se výjimky od radnice. „V takovej den a oni to ani trochu neprodloužej,“ horoval metalista a burcoval svou partu. Chvilku to vypadá na důkaz o přísloví, že Češi udělaj svoji revoluci až jim dojde pivo, ale nakonec se všichni raděj přesunujou do okolních i vzdálených hospod. Tam je ho dost.
