Kouzlo nechtěného: Bidet u Pavouka

Myslím, že kdo pamatuje starýho Pavouka na Vranovské v Husovicích, tomu netřeba znova obšírně popisovat, jak se jeho interiér změnil ve stylu prodejny bílé techniky. Pračku tam sice nekoupíte, ale na druhou stranu jedna věc zůstala – bidet.

Jo, to je ta věc, co je na umejvání zadku, jak s ní měl problémy krokodýl Dundee, když přijel poprvé do New Yorku. Stejně tak jako s tím může mít problémy neznalej Moravák nebo Slezan (můj případ). Problém je ovšem v tom, že u Pavouka je bidet tak trochu nečekanej luxus.

Je to prostý. Sedíte v lokále a třeba i něco sníte (bohužel musím říct, že kuchyně šla nějak dolů, topinky bejvaj zuhelnatělý a vepřo-knedlo taky nic moc, ale bystřickej guláš furt maká, o tom třeba jindy). Po pár pivech a žrádle na vás může přijít touha jít na velkou. Klíč oproti záloze už se nevydává, kabinka s kouzelnou keramickou skulpturou je furt otevřená. No a tady to přijde. Sedíte a konáte, trochu se pohnede a proud životodárný tekutiny vám parádně omeje vaše spodní partie, aniž byste si o to řekli (v ideálním případě ještě nemáte zdaleka hotovo).

Problém je fotobuňka, která tam je. Nevím, jak to pracuje, studoval jsem fildu, ale pokaždý, když se nějak pohnu, tak to splachuje. Třeba i třikrát během výkonu těžký služby. A na zahrádce? Stejnej případ. Chyba bude asi ve výrobci elektronickýho vybavení záchodků, ale je to zas jeden z důvodů, proč se u Pavouka cítit, tyvole, zvláštně. Tak bacha.

Hospody jsou politické originality plné, o levičácích v opilosti se měnících na pravičáky psal i George Orwell. Politika je součástí každého hospodského ruchu, kde se to kurvama a Kalouskama jenom hemží. Při podrobnějším ponoření se do spodního Brna jde narazit i na opravdový těžký váhy vzpírající se všem běžným pravo-levým poučkám. Probrat se jejich politickou filozofií sice vyžaduje kus poctivé diskusní práce, výsledky však stojí za to. Na rozdíl od tradičních politických názorů se ty jejich netříbí na stránkách novin a odborných časopisů, ale předávají se ústně, většinou v noci a v podroušeném stavu. To jim však na kvalitě neubírá.

Nazi bezdomovci

I když potřebujou typ hospody, kde je kvůli smradu nevyhodí rovnou ze dveří, a který okolí považuje za levičácký hnízda, svý vize upírají přímo k hc rasismu třetí říše. Češi jsou pro ně „národ cigánů“ a nezaslouží si ani právo na život. Na přímý otázky na německou nadčlověčí světovládu odpovídají sice poněkud plaše, ale o Češích jako podlidech mají jasno. Odkudsi vytáhli svůj árijskej původ. Z Česka by měl podle nich být maximálně velkej pracovní lágr. Od lidí, kteří se dokázali práci vyhnout i za komunistů, to překvapí.

Expertní komunisti

Politickou debatu jsou díky dokonalý znalosti jednoho oboru schopní vždycky převést na detaily (týkající se například osiva). Ve straně nikdy nebyli, ale kladou tajemný otázky: „Ty jako věříš, že to je náhoda, že se komponenty secího stroje vozí z Kanady?“ Aha. Konkrétní technické detaily jsou propojeny s nejvyššími patry světové politiky, Gorbačov se tak mění ve figurku v žoldu výrobců pneumatik pro traktory a Havel v agenta usilujícího o pád režimu jenom kvůli změně standardů ve výrobě matek. Argumentačně jsou tito lidé výrazně nadprůměrní, co se týče vizáže, působí překvapivě solidně.

Kulturní klika

Odpadlíci, uměleckým establishmentem okradení o oskarové nápady, ožebračení o scénáře k Silvestrům v osmdesátých letech, neúspěšní imitátoři Karla Gotta a jim podobní si po létech obviňování okolí vyvinuli specifickou politickou teorii. Celou společnost podle nich ovládají tvůrci estrádních zábav, kteří bezostyšně vykořisťují zbytek společnosti o nápady. Klasické politické dění je jenom trapné divadlo, kryjící tuto uměleckou zlodějinu. Závislost politiky na estrádách (pokud jsem to dobře pochopil – pozn. redakce) vyplývá z odvěké touhy politiků „být vtipní.“ Čehož se jim – na rozdíl od autorů i zlodějů scénářů k Silvestrům – nedostává.

Aristokrati z nonstopu

Těžcí alkoholici s modrou krví. Pohrdají vývojem za posledních tři sta až pět set let. Jsou zcela povzneseni nad trapné události dneška, které navíc sledujou perspektivou miliardářů. S nimi u stolu jde nabýt dojmu, že nesedíte v nonstopu s pivem za dvacet, ale na jachtě v Karibiku. Genocida, chudoba, korupce… všechno těmto opilcům hraje do karet.