Někdo se stará, abychom měli v Brně dost piva, někdo dělá politiku a někdo řeší ucpaný potrubí pod hajzlem. Honza, hovnař s pětiletou praxí, zná Brno z nečekané perspektivy. Na jakým sídlišti se nejčastěji rozlejou hovna po kuchyňce a co všechno se dá najít v odpadu v milionářské vilce v Útěchově se od nikoho jiného nedozvíte. I když se Honza potkal za svou praxi s pár významnými lidmi, hovnařská etika mu nedovolí je veřejně naprášit. Obsah záchodu se drží pod pokličkou a funguje stejně jako zpovědní tajemství.

Honza: Nejlepší bys to měl, kdybys přišel na náš hovnařskej večírek.
Prigl: A kolik vás je?
Asi dvacet.
A vy si normálně řikáte hovnaři?
Jo, za to se nemůžeš stydět, to nejde. My jsme parta, kde se většinou známe od malička, takže je to dobrý. Třetina lidí se zná už od základky, pár lidí je odjinud, ale většinou jsme mladí Brńáci, takže si to dovedeš představit.
Mohl bys popsat svoji práci?
Kluci třeba vytáhli někde na Francouzské ze stupačky ve spirále kůži ze psa,. Možná to bylo z kočky těžko říct, tím to bylo ucpany, úlet, ale to vytáhneš a pak to teče dál. Dobrý je když v soukromím bytě u borca, normálně ve velkým domě, kde má bazén. Vidíš jeho manželku, jak se tam válí na posteli, čte si časáky a ty vytáhneš z hajzlu asi třicet tampónů a vložek, zkurvených, špinavých, červených, to bys tam nečekal. To ukážem borcovi a on nic, třeba že by jí řekl, ať to tam příště neháže, protože ona dělá takový věci. Občas mám pohotovost v noci.
A kam se jezdí o pohotovostí nejčastěji?
Třeba do Bohunic, první patro to je nejvíc kritický, tam když se to ucpe, tak než všechny nad sebou oběhneš, aby nesplachovali tak tě dávno vytopíjou, takže pak plavou obrovský hovna po kuchyni a tak. Ty v tu chvíli děláš co umíš…
Takže vy jste taková záchranka.
No, lidi jsou někdy vděční, někdy na tebe zas řvou.
A ty Bohunice jsou nějaký problémovější?
Bohunice, Bystrc tady ty sídliště, všechno je to stavěný pomalu ve stejný době, když to vemeš. Ale i Václavská, Mendlák, tady ty starý domy, Pekařská, na té jsme dělali snad všude tam, kde jsou sklepy ještě, to je úplnej úlet ty sklepy, tam je to pod úrovni kanalizace a to je úplnej masakr potom.
A to se řeší jak, když je tam třeba metr hoven?
Odčerpáš to a vyřešíš problém, no.
To vy děláte taky?
Jasně, kompletní servis. Možná nejhorší je to na Majdalenkách, to tam stavěla nějaká děsná firma. To nemusíš být ani machr abys viděl, že jak je to udělaný, je peklo. Tam bydlijou bohatí, bohatší aji různý celebrity brněnský – nebudu jmenovat – párádní kéry, obrazy všude po stěnách a ty to vidíš: přes chodbičku, kuchyň, balkónek.. celý úplně zadělaný. Fakt hrozný. Přitom zaplatili takový prachy za to.
A ten smrad? Na to si zvykneš?
Nejvíc smrdí tuková jímka. To mají restaurace, větší, lepší, ale každá by ji měla mít. To je vlastně sběr pod podlahou, kam odtýká všechno, co de do dřezu. Umývají hodně nádobí a ty tuky se fakt usazují extrémně a smrdí to fakt víc než to hovno. A to když se ucpe, tak se to vymývá hadicou anebo pak šufanem ručně. Dáš to do kýblů a vezeš to normálně osobákem někam do prdele.
Ale zvykneš si?
To víš že jo, ale stejně občas narazíš na smrad, ke kterýmu si ještě nečuchl, a to se ti chce blit.
A poblil ses někdy?
Ne, ale bylo namále
A chodíš někdy do práce s kocovinou?
Jasně, to je nejhorší.
A ta kombinace smradu a kocoviny?
No… Zocelíš se, že jo. Zvykneš si jako na většinu věcí. Jak řikal kamoš, zvykneš si, že furt nemáš love, že je ti furt blbě, člověk si zvykne na všechno.
Ale prachy máte slušný, ne?
Tak lepší než ve fabrice, ale spíš je to díky tomu, že jsme zvyklí dělat dýl než ostatní.
Jak reagují lidi, když tam přijdete a oni mají třeba vyplaveno.
„Jsme strašně rádi, že jste tady“ a cpou ti prachy třeba ještě než si něco udělal jo. Pak řekneš, že to nejde, tak to je takový, no. Ale to je jenom občas.
Co potom dělají když jim řekneš, že to nejde.
(směje se) To je v prdeli no. Je ti jich líto. Třeba když vidíš, že tam mají nějaký pěkný vybavení.
A kde ty hovna smrdí nejvíc?
Asi v těch hospodách, tam se každej něčeho divnýho nažere, pak se de vysrat rovnou. Jak řikám najdeš různý smrady a různý věci, co tam lidi hážou, třeba kuřecí stehno nebo trenýrky si někdo při sraní spláchnul a pak mu není blbý nám zavolat, že se mu ucpal hajzl..

Foto: hovnocucy.predseda

Některé stánky zaměřené na venkovní prodej nezavírají ani v zimě. Ať už je to láskou majitele nebo štamgastů. Zlatý potok dokáže překonat všechny překážky a má otevřeno celoročně. A to i přesto, že prostor je miniaturní, návštěvnost minimální a výdělek těžko pokryje náklady na vytopení této nenápadné boudy. Na konečné několika autobusů u velké Billy na Lesné se dá díky obětavosti majitele deprese zahánět (i získávat) celoročně. Viac »

Nejmoudřejší z moudrých, muž s mnoha zkušenostmi, Abe Simpson řekl, že Bůh dal lidem rozum, aby lidi mohli hledat chyby na všem, co vytvořil. Nálepky CHCI ABY TADY z brněnský produkce umožňují tuto stížnost zachovat i pro další, kteří přijdou.

A je na co si stěžovat. Z Čápa udělali divnej pivní fastfood s dvojnásobnou cenou piva oproti svý bývalý variantě. O Čápovi už se sice psalo, a to dokonce na velmi hoch intelektuálních místech, ale psát by se o něm mělo dál (pro jednu generaci to bude pravděpodobně takový trauma, že se musí počkat až vymřem). V místech, kde se setkávali studenti, alkáči, dělňasi a cigoši se na vás dneska tlemí nudaři s mastnou pusou od vepřovýho kolene. Viac »

Na komunismus se u nás vzpomíná různě. Láska či nenávist vede majitele putyk a krámků k sentimentální či ironické výzdobě. Častokrát se ale jedná o neuvědomělý retro – ve schopnosti na nějakým místě zastavit čas Brno konkuruje Adamovu. Některý občerstvovací zařízení se tak mění v malý muzea.

Asi nejpovedenější retro lze najít na zastávce tramvají Zvonařka. V bloku domů, který jsou určený k demolici, přežívá svébytný obchůdek se stejně svébytnou otevírací dobou, majitelem i klientelou. Otevíračka v pět ráno je využívána vrchovatě. U pultíku pod portrétama prezidentů do roku 1989 se od rána tísní několik chlapů cucající lahváče. Poznání, že jsou lidi, kteří si na pivečko rádi přivstanou, je svým způsobem přelomovou pravdou o životě – ne nepodobnou ztrátě věnečku. Viac »

Množství nonstopů na křižovatce Křenky a Koliště je tak vysoký, že by se člověk mohl ožrat rovnou tady a dál už nechodit. Při pohledu na mapu by se tohle místo dalo považovat za součást centra, ale naživo je jasný, že periférie začíná hned za železničním mostem. To se netýká jen vzhledu ulic, ale i ceny piva – ta totiž hned pod mostem skokově klesne a pak už klesá pořád. Viac »