AZ kvíz je pilíř odpoledního vysílání České televize už dvacet let. Je to fenomén jak hajzl. Ještě ani nemusíte být v pubertě, abyste si dělali prdel z normalizačních svetrů, blůzek a účesů soutěžících, kteří se sjíždí do brněnskýho studia z Hodonína, Břeclavi a někdy i Frýdku. “Ahoj bábo, jak se máš, co děláš, křížovky luštíš, ráda kuchtíš,” od PSH známe všichni.

Díky nočním reprízám jsme kvíz už viděli opilí, zhoubovaní, při sexu, v depresích bez zvuku, zhulení a dokonce i střízliví. Dokud se však s Alešem Zbořilem nesetkáte tváří v tvář, nikdy vám nedojde, že i AZ kvíz má své temné stránky.

Když je člověk dvacet let ústřední postavou vědomostní soutěže, podlehne dojmu, že má co říct. A tak vznikl “AZ kvíz na cestách” – roadshow tvůrců nejskromnější myslitelné zábavy po kulturácích našich malebných měst. My jsme byli na premiéře v Brně. S nadějí, že neuvidíme vůbec nic zajímavého, jsme vyjeli do Semilassa, obvyklá katarze nudou, na kterou jsme zvyklí z televize, ale nepřišla. Svoje znepokojení vyjadřujeme v těchto osmi tezích:

1. AZ kvíz je čekání na očekávané

Co pro nás znamená domov? Místo, kde potmě nahmatáme záchodový prkýnko a sodu na pálení žáhy. Touto důvěrnou známostí nás zahřívá AZ kvíz už od prvních syntetických tónů znělky. Všichni se rádi necháme znovu a znovu překvapovat, jak nás každá další epizoda opět ničím nepřekvapila. AZ kvíz, který překvapuje, by už nebyl žádnej AZ kvíz.

Diváci, kteří jdou do divadla na Čekání na Godota, moc dobře ví, že žádnej Godot nepřijde. Stejně tak fanoušci AZ-kvízu vychutnávají, že ve znělce inzerované „postřeh, vzrušení, napětí“ nikdy nenastane.

2. AZ kvíz má skromnou duši

Součástí krajně neutrálních pocitů z tohoto pořadu je i vědomí, že vítězům opravdu není co závidět. Ani kdyby arogantní soutěžící rozkryl všechny hexagony a nakonec se strefil do červenýho políčka v Bankomatu, jeho život skromného, chudého asociála to nezmění. Ani ten nejmalichernější Čech nebude žárlit na někoho, kdo si po dvacetiminutové bitvě v trojúhelnících odnáší pod paží Atlas hradů a zámků.

Právě skromnost výher dělá z účastníků pokorné milovníky prostého hraní, hry pro hru, na jejímž konci nečekají miliony, ale opět jenom cesta špinavým autobusem ČSAD zpátky na maloměsto. Čistou radost ze hry si skromní čeští křížovkáři nenechají kazit penězi.

3. AZ kvíz je ostrovem pěstebních dělnic

AZ kvíz je guilty pleasure pro mladý opilce v kocovině. Ale jenom real zahrádkáři, sedřený zdravotnice a všichni ol’ křížovkáři můžou říct: „Tohle je naše hřiště!“. Bohužel během živého setkání s Alešem Zbořilem člověk pochopí, že tenhle laskavý svět, který stojí na laskavém úsměvu moderátora a laskavém střihu, je jen podlé divadlo, za kterým se skrývá pohrdání prostým lidem. “V zákulisí dávám lidem přezdívky, třeba…,” odkopává se Aleš, aby vzápětí pustil shazovačné video doplněném nelichotivou historkou o skleněném oku jedné soutěžící…

Během premiérové zastávky své roadshow Zbořil zbořil potěmkinovu vesnici vlídné soutěže a svýma poznámkama na adresu legendární pěstební dělnice ukázal, že v něm dříme novácký posměvačný hovado. Grácie repetitivní čétéčkové vlídné nudy je jenom ubohým pozlátkem pro člověka s ambicí veřejně se smát hvězdné pěchotě AZ-kvízu, aniž by mu došlo, že celý tento pořad je hvězdnou pěchotou laskavé televizní zábavy.

3. Nastolit obyvák

Nejen zahrádkáři, křížovkáři nebo bývalí profesoři chemie, ale v neposlední řadě i drobné kadeřnice – všichni tito lidé přijeli do Králova pole dát všanc svůj neotřesitelný klid obýváku, stejně jako AZ kvíz přijel vydat všanc svou dlouholetou nabídku nebeského klidu. Kulturák Semilasso ještě nikdy nebyl tak daleko tomu, aby se otřásal v základech.

Ženy mezi třicítkou a padesátkou vytvořily kotel s transparentem „ALEŠ JE BŮH“ a vděčně se smály každému vtipu. Z řetězu utržený Aleš Zbořil se blýsknul i nenápadným rasistickým žertíkem: „Někteří obviňují AZ-kvíz z rasismu, protože tu dvacet let nebyl žádný cikán“ (smích publika). Rozdivočelýho Aldu musel zklidnit režisér, kterej připomněl, že se nedávno „jeden Rom dostal až do finále“.

4. AZ kvíz nejde trollovat

Neexistuje nikdo, kdo by nenáviděl AZ-kvíz. Jsou ale tací, kteří AZ kvízu závidí. Mladým trollům nedá jeho výstřední nezajímavost spát. A tak v posledních letech vyrážejí do brněnského studia ze všech koutů země (zejména z Prahy) a chtějí se utkat se svou noční můrou. Jenže narážejí stejně tvrdě jako staří lidé na rychlost losovacího tlačítka: nejde trollovat něco, co nemá vůbec žádné ambice…

A tak zůstává jediným náznakem ambice ve studiu trollova ambice trollovat AZ kvíz. Než to každému dalšímu Ziburovi dojde, ocitá se u umírněně nasvíceného pultíku a odpovídá na otázky s vidinou dvou možných scénářů: buďto vypadne a odnese si cenu útěchy z porážky, nebo vyhraje a odnese si cenu útěchy ze zbytečného vítězství.

5. Aleš Zbořil nezná rap

Aleš Zbořil definuje AZ kvíz dvěma věcma: svýma iniciálama „AZ“ a tvrzením „Nevěděl jsem, že existují rapeři“. S maloměstskou žoviálností a devadesátkovou odéesáckou natvrdlostí ukazuje, že na rozdíl od „raperů“ on v životě NĚCO dokázal. Rapovat by dokázal každej, ale čumět den co den na dva lidi u svítící pyramidy a culit se do kamery, je teprve kumšt pro zenovýho mistra.

Aleš Zbořil byl dvacet let bez přestávky toreadorem uklidňující prázdnoty. Jenže zatímco s jídlem roste chuť, bez jídla roste tenze…

6. Aleš Zbořil je obyčejnej pičus

Leoš Mareš je Leonardo DiCaprio české moderátorské scény. Každá poloceleb, která otvírá novej nákupák nebo se snaží nalákat děti do obrendovanýho skákacího hradu, chce být stejně suverénně zmrdská jako on. To Aleš Zbořil za celé dvě dekády nebyl – byl prostě Alešem Zbořilem z AZ kvízu a právě za to jsme ho milovali: zvládal bez zaváhání a důstojně moderovat utkání nikoho v ničem o nic.

Jenže to vypadá, že Aleše už role roztomilýho pičuska pro důchodkyně začala srát. Aleš Zbořil cítil tenzi. Neudržel se a hned při první zastávce své tour nezajímavosti zcela ztratil svou skromnou duši a ukázal, že je obyčejnej pičus. Aleš Zbořil na cestách dekonstruoval sám sebe. Výsledky nás zasáhly a otřásly: představil téměř kompletní výbavu průměrnýho českýho debila, kterej nějakou náhodou přišel k penězům. Navíc se ukázalo, že vlastní drahou káru, což dává asi stejnej smysl, jako kdyby se Marek Eben stal džihádistou.

7. Aleš Zbořil neví, že není důležitý člověk

Aleš Zbořil zjistil, že AZ kvíz je druhej nejstarší pořad tohoto druhu v Evropě. Jelikož nepochopil dějinnou úlohu takovýho jevu, vzbudilo to v něm dojem, že je nefalšovanou osobností. Jenže svět se změnil.

Studio AZ kvízu se pro Aleše Zbořila stalo tím, čím byla hibernovací rakev pro Frye z Futuramy. Zatímco poslíček Fry byl zmraženej a když po tisíci letech vylezl, byl obklopenej robotama, Aleš, kterýho zavřeli do stroje času brněnskýho studia v klausovským roce 1996, vykukuje z něj dnes do světa, ve kterém se nejen rapuje a známí lidi na veřejnosti předstírají, že nejsou rasisti, ale hlavně status televizních moderátorů klesl k uklízečkám.

Pokud se v tomto světě Aleš Zbořil směje účesu pěstební dělnice, měl by vědět, že nikdo jinej než pěstební dělnice není na jeho ksicht zvědavej a že pro lidi mimo hc AZ fans je mnohem větším šaškem, než špatně odbarvaný padesátnice, kterýma se to v Prostřeno a Výměnách manželek jenom hemží.

8. AZ kvíz patří všem

I té nejlepší myšlenky se může chopit debil. AZ kvíz je taky takovou myšlenkou. Kvůli jednomu zpovykanýmu Zbořilovi se nesmíme vzdávat nároku na nefalšovaný a nerušivý klid na obrazovkách televize veřejné služby. V těžkých dobách bude stále více z nás potřebovat přístav, kde se schová před příboji přisprostlých reality show i zábavy nutící k přemýšlení.

AZ kvíz tady bude i po smrti Aleše Zbořila (nebo po jeho odstranění). Jednou povstane nový syn Jižní Moravy, který bude mít dost málo kuráže, aby si stoupl jinam, než za pultík regionálního studia. Bude potřebovat taky dostatek poctivé vymaštěnosti, aby spolu se svými krajany rozkrýval hexagonky, jak je rok dlouhej, a nenapadalo ho u toho pokud možno vůbec nic. Ale láska, láska k lidem, kteří s důvěrou čekají zda správně tipli největší japonská města, tato láska musí být u moderátora opravdová.