Závod třiceti octávií, zástupy chlapů vypadajících jako revizoři, pětimetrová láhev od Cocacoly fungující jako nafukovací horostěna a mnoho dalšího bylo možné vidět na Podzimní ceně Masarykova okruhu.

Ekonomické teorie na Okruhu

Poslouchám uklízečky v brzkých ranních hodinách, jak komentují mužský přírůstek ve svých řadách: „No nemá práci, furt byl doma a každej potřebuje korunu, že jo“

Fixou napsané ceny klobásky s kolou odpovídají významu akce. Čím nižší cena služeb tím nižší mezinárodní ohlas soutěže. Konkrétní cenová politika je ale dost nahodilá. Na Podzimní cenu šly klobásy dolů ze sedmdesáti na čtyřicet, párky v rohlíku pak z padesáti na čtyřicet, stejně tak pivo.

Ceny se měnily všude. Automobilový jezdci vzpomínají na lepší časy. „Krize, jo. Z Prahy s rodinkou na Masarykáč v tom necháš víc než dva talíře, protože děcka budou chtít ještě do mekáče na hamburgra.“ České automobilové závodění je v úpadku. „Na Slovensku tam je to nádhera. Plný parkoviště krásnejch aut. Každej se chce ukázat. Vezme tam kočičku prochází se, ukazuje. Ne jak tady“ Krize se projevuje všude. „Stát ti na auto nic nedá a soukromníci si teďka taky rozmyslí do čeho dají prachy.“

Kafe vs Pivo na Okruhu

I na závodech Podzimní ceny se odehrává souboj Kafe vs. Pivo.

V kavárně tři hostesky před svoji šichtou na vysokých jehlách diskutují u kafe a džusu o kolik let by měl být starší ideální partner.
„Klára má dvacet tři a chodí už pět let s chlapem, kterej má snad pětašedesát. On se teda oblíká jak beatník nebo co, ale vypadá jak dědeček, normální dědeček.“ říká jedna ze dvou brunetek.

„Vezme ju do Rakouska a tohle, ale já řikám maximálně o deset let“ vypráví ztepilá blondýna.
„Oni si myslí, že mají zkušenosti. A mají sklon neustále poučovat, o škole, práci prostě o všem.“ sděluje svoje zkušenosti druhá ze dvou drobných hnědovlásek.
„Já se s nima stejně vždycky po půl roce rozejdu“ odlehčuje při odchodu blondýna a utíká se spolu s ostatními převlíct do legín a trička s nápisem DUREX.

Mechanici z jedné z českých stájí zase probírají dokument o Druhé světové válce běžící v televizi nad kafebarem.
„Škoda, že jsme to nezažili, co?“ říká mladší technik.
„Myslíš že je? Já nevím. Na čí bys byl straně?“ opáčí starší a uvážlivější.
„To je snad jasný, ne?“ zasměje se mladší.
To teda je.

Ti otrlejší si mohou dopřát klobásku a kelímkové pivo u stánku. Tady se namísto hostesek shromažďují chudší návštěvníci a pracovníci okruhu jako jsou sekuriťáci a uklízečky. „Na větších akcích tady jiný baby ani nevidíš, mě už to nebaví“ říká mladý řidič v kocovině k zástupu procházejících hostesek „a pak ještě tlustý Němky, ty jsou ještě horší“ uzavírá a jde odvést znuděného motonovináře na místo k focení závodů Česká formule.

Rituály: start a předávání cen

U každého startujícího auta musí být dvě hostesky s deštníčky. Moderátor uvádí, kdo všechno se nedostavil a proč je na trati jen jedenáct aut na místo ohlášených třiceti. Když auta začnou vrčet hostesky se formují do dvoustupu a vydávají se korzovat po depu. Rodičové uklidňují neukázněné děti a zaměřují jejich pozornost na startovací dráhu. Nejměnší děti začínají plakat. Největší nadšenci si dělají statistiky podle číselných řad, které chrlí moderátor do mikrofonu.

Vrcholný rituál je předávání cen. Nikoho to nezajímá. Během dvou dnů závodu se rozdalo přes sedmdesát pohárů a takřka tolikrát zahrála česká hymna. Přihlížející malý hlouček techniků stěží vyvolává tu správnou atmosféru. Navíc je po každém závodu vyhlášeno až pět soutěží, krom samotného závodu i konec českého, slovenské, polského poháru a ještě čehosi. Hlouček automechaniků tak bývá díky rotaci stále stejných lidí na stupni vítězů poměrně vyčerpaný. I politika rozdělování hostesek budí rozpaky. Když jsou na bedně tři muži, stojí dvě hostesky u vítěze, když vyhraje žena, rozdělí se hostesky po jedné ke druhému a třetímu.

Během samotnýho závodů je těžký postřehnout nějaký děj. Vyžadovalo by to hlubší sondu, ke které se těžko někdy dostaneme.